Dolomity 1996: 3. den - feráty Valun + Lichtenfelser Steig / Sella

Ferratu Valun nakonec překonali všichni, kteří se na ní vydali a nikomu se nic nestalo. To bylo to hlavní. Cesta dál pokračovala docela příjemně, protože stoupala postupně po skalních deskách stále výše. Všem nepříjemnostem však nebyl stále konec. Mezi vrcholky Pizes di Valun (2848 m) a Piz Lech Dlace (3009 m) se muselo projít občas po velmi úzkých chodníčcích, které byly pod sněhem. Přirozená představa, že když mi teď ujede noha, že moc šancí mít asi nebudu, opět brnkala na nervy. Například Petr Bruner navečer přiznal, že nikdy netušil, že by mu mohly nervy až takhle "hráti". V závěru výstupu jsme narazili na ferratu Lichtenfelser steig vedoucí až na vrchol. Ve sněhu byla téměř přehlédnutelná, nebyla totiž žádným lezeckým oříškem, pouze šlo o cestu trochu příkřejší. ani si nepamatuji, zda-li na ní bylo vůbec nějaké jištěné místo. Někdy kolem jedné po poledni jsme konečně dosáhli vrcholku Piz Boé a chatičky Cap. Piz Fassa (3152 m), kde jsme si dali čaj. Na jih nebylo vůbec nic vidět, pouze na sever průrva a chata Boé, kde za naší přítomnosti na vrcholku přistál vrtulník kvůli zraněnému. To taky nepřidá.

Přestože jsme měli ferraty tźa sebou, sestup k dolní chatě v nás vyvolával otázky, výškový rozdíl byl totiž značný a cesta tudíž musela být příkrá. To také bylo pravdou. Nejhorší byl vůbec nástup do této cesty. Prudce se totiž sklopila, byla plná břečky a po jištění nebyla na začátku ani památka. Ale i ty přišly, přestože mapa Kompassu o nich nemluví. Velice nepříjemně to klouzalo. Velice rádi jsme se dotkli prvních metrů planinky u chaty Boé ((2871 m). Došli jsme na kraj průrvy a zjistili, že v sestupu do údolí Mesdi visí ve stěně hromada lidských mravenců včetně našich lidí. Bylo vidět, jak jim to na strmém svahu klouže a jedině přidržovaní se za řetěz je udržovalo na cestě (viz třetí fotografie níže). Nebylo to nic příjemného. Rozhodli jsme se tomuto neoznačenému jištěnému úseku vyhnout a pokračovali jsme náhorní planinou Meisules směr sedlo Gardena. Ten byl příjemný, připomínal pochod (laicky řečeno) nějakou arktickou planinou.