Apeniny 2001: 8. den - Etruskové

Po prohlídce trvající téměř tři hodiny a následném obědě jsme se pohnuli k jezeru Bracciano. Těsně před městečkem stejného jméno jsme vyndali kola a vyrazili.

Nejdříve jsme dojeli k pevnosti rodu Orsiniů v městečku Braccianu (280 m), ale nedala se nijak objet a nebyla ani přístupná. Výhled na jezero Lago di Bracciano jsme však objevili, ale bylo v oparu. Nebyl důvod se v městečku zdržovat a tak jsme jeli dál, podél jezera. Pobřeží bylo zarostlé a dlouho jsme se nemohli dostat do blízkosti laguny. Silnička stoupala a klesala a nad námi hrozila oblaka. Když jsme se odklonili od vody, cesta se prudce zvedla a začaly serpentiny. Těsně pod vrcholovým sedlem (cca 500 m) přišla bouřka z vedra. Schovali jsme se pod stromy a doufali, že voda rychle přejde. Přešla, ale až ve chvíli, když už "řácky" teklo z listí. Promoknutí jsme se nevyhnuli. Oddělil jsem se s Láďou a jeli vepředu sami. Aleš se zdržel, neboť Jitka na vrcholku píchla. Ostatní se teprve k sedlu blížili. K SUTRI (291 m) jsem se nakonec blížil sám, neboť Vláďa nakonec musel počkat na Táňu. Dopředu mě hnalo stálé nebezpečí deště. Má-li pršet, ať sedím v kavárně, říkal jsem si. Těsně před Sutri jsem nahlédl do přírodního amfitéatru, ale nijak jsem se nezdržoval, neboť začalo opět mírně krápat. Cestou do centra jsme zachytil Táňu s Láďou, kteří amfitéatr minuli. Tak jsem je vrátil a do centra mazal sám se skrýt před další bouřkou, která hrozila. Na velmi příjemné a malém náměstíčku jsem si našel kavárenskou stříšku a dal si kávu se zmrzlinou a čekal na ostatní. A ti přijížděli po malých skupinkách. Skočil jsem si naproti do radnice, kde byl plánek města a spousta vystavených artefaktů připomínajících nejrůznější minulost města.