Apeniny 2001: 9. den - Viterbo, Orvieto

Názory na Viterbo byly různé. Pěšáci asi bohužel z parkingu vyrazili po projití severní branou doprava, což byla ta méně zajímavá část města. A protože neměli moc času na prohlídku, museli se totiž po relativně krátké době vrátit kvůli odjezdu autobusu, zajímavější část města asi moc neviděli. My na kolech jsme také vyrazili doprava, ale záhy jsme trasu prohlídky zkorigovali a vydali se k papežskému paláci a katedrále. A netištěni časem jsme mohli v prohlídce města nerušeně pokračovat a kontrolovat pouze dobu odjezdu kvůli obědu na bikerské trase. Cyklistická varianta prohlídky se ukázala lepší. Samozřejmě to chce trochu zručně při jízdě na kole nebo mít volné šlapky, protože se musí každou chvíli dávat noha dolů. Levá, čili východní část města byla starší a zajímavější. Plná středověkých uliček velice kouzelných. Kromě papežského paláce nemá Viterbo až tolik výlučných staveb, ale staré město na mě působilo velice příjemně jako celek nerušený novější zástavbou. Na centrálním náměstí jsme se opět rozpojil se zbytkem skupiny kolem Aleše vzhledem k jejich žaboželvímu tempu a uličky si projížděl sám.

Opustit město znamenalo přejet celé jádro uvnitř hradeb na druhou stranu a hledat komplikovaně výjezd směrem Bagnorégio. Jenže se ukázalo, že cedule takový směr neznají. A co teď? Naštěstí jsem si vzpomněl, že při cestě na sever mi musí zůstat těsně po levé ruce železnice. Tato mnemotechnická pomůcka mi pomohla. Podobné problémy potkali při výjezdu i ostatní a někteří dokonce zakufrovali.

Městská doprava byla nepříjemná, ale po opuštění města množství dopravních prostředků okamžitě zmizelo. Silnice vedla příjemně zvlněnou krajinou a gumy příjemně svištěly vpřed. Někomu lépe, někomu hůře. Bylo totiž poledne a slunce žhnulo. A jak jsem řekl, krajina byla zvlněná, takže po sešupu následoval nášup. Autobus skutečně čekal na poloviční cestě v městečku Celleno, kde byl připraven pro cyklisty teplý oběd. Na místě byli pouze Reifovi. Odskočil jsem si do kavárničky, kde měli nejenom příjemné toillety s výhledem do kraje, ale samozřejmě dobré kafe a moučník. A zatímco jsem degustoval, kolem mne se plížily postavy hekající v horku.