Apeniny 2001: 11. den - Assisi, Perugia

 
ASSISI *** (kraj Umbria, Italia-Michelin, str. 95, Itálie-Olympia str. 141). Půvabné středověké město s hradbami ** a ulicemi ověnčenými pelargoniemi, pěknými průhledy a s kašnami na náměstích je dědicem odkazu sv. Františka (kolem 1181 - 1226 ), odpočívajícího pod bazilikou sv. Františka ***. Po zemětřesení 26. září 1997 však město utrpělo vážné škody, jež však byly rychle odstraněny - zhruba do dvou let. Hlavní náměstí Assisi (Piazza del Comune) vévodí sloupy Tempia di Minerva tvořící téměř zcela zachovalé průčelí chrámu z doby císaře Augusta. V protějším Pallazu Comunale sídlí Pinacoteca Comunale, obrazárna vystavující díla zdejších středověkých umělců. Na Corsu Mazzini stojí Basilica di Santa Chiara, místo věčného spánku sv. Kláry, Františkovy společnice a zakladatelky chudých klarisek (řádu jeptišek ). V jedné z kaplí visí kříž s Ukřižovaným Kristem, který údajně kývl hlavou a přikázal Františkovy, aby "opravil boží stánek". Pochází z nádherného kostela San Damiano choulícího se v olivových hájích jižně od Porty Nuovy. Dóm (San Rufino), zbudovaný ve 12. a 13. století, vyniká skvostným románským průčelím. Uvnitř ukrývá malou obrazárnu a v kryptě několik archeologických nálezů. Od dómu vede Via Maria delle Rose k působivému, byť značně pozměněnému hradu Rocca Maggiore (přestavěn roku 1367). Na Piazze San Pietro se tyčí prostý, pečlivě zrestaurovaný románský kostel San Pietro ze 13. století. V nedalekém Oratoriu dei Pellegrini, hospicu pro poutníky z 15. století, vás jistě uchvátí krásně neporušené fresky od Mattea da Gualdo.

Po obědě za poměrně značného vedra a zmožení jsme se přesunuli z Assisi do PERUGIE. Na rozdíl od zbožného Assisi jde o světské město středověku, v jejichž zdech našli útočiště dokonce dvě starověké univerzity. Většina lidí hned po dojezdu vyrazila z busu, ale já a Reifovi jsme asi hodinku chrupali. Na 17. hodinu byl domluven sraz u kašny na náměstí s tím, že se půjde společně na večeři. Cesta od parkoviště Del Bove do středu byla dlouhá a stále vedla do kopce se sluncem v zádech. První památka, na kterou jsem s Hankou a Ivem narazili, byl kostel Sant´Ercolano. Vnitřek byl překvapivě malý, ale velice útulný. Takový kostelní pokojíček. Zrovna se v něm připravovala svatba. V přilehlých uličkách byly všude stánky a přestože byla sobota navečer, obchody s oděvy a knihami měly otevřeno. Pochodem podél Palazzo Capitano del Popolo jsme dorazili na hlavní třídu Corso Vannucci přímo před další středověký palác - Palazzo dei Priori. A jak jinak, narazili jsme hned na Čecháčky z Prahy. Aleš nás hned navedl na centrální náměstí Piazza IV. Novembra ke krásné kašně, Fontana Maggiore, místu pozdějšího srazu. A pak už jsme zalezli před sluníčkem do katedrály S.Lorenzo. Jen jsme tam vlezli, uzemnily nás dunící varhany a my zasedli a poslouchali. Bylo to skutečně omamující. Nešlo o žádnou starověkou skladbu, na kostel to byla moderna. Když to varhaníci zmáčkli (byli dva), tak to byl skutečně strhující zvuk. Chtěli jsme však ještě něco okouknout a tak jsme udělali kratičkou kruhovou procházku uličkami kolem katedrály. Jestli o nějakých stavbách na naší pouti se dalo říci, že jsou zbastlované, tak to bylo v Perugii. Znalec by možná u některých staveb dokonce metr po metru rozeznával jednotlivá století.