Pobaltí 2002: 4. den - Riga (Lotyšsko), Vörts Järv (Estonsko)

Ve srovnání s Hradčany je proti Havlovi lotyšský prezident pánem z Nemanic. Hrad je hrádek, hezky natřen, ale na zadní straně padala omítka. Pokud nejdete do muzeí, můžete hrad v klidu ze svého poznávání vyškrtnout. To daleko působivější byly tři domy nedaleko, kterým se říká Tři bratři. Nejstarší z nich je ten napravo, č. 17, který je z 15. století. Měl bezvadně našišato okna. A vůbec byl kouzelně zbastlován. V 15. století byl ale možná architektonickým skvostem, kdo ví. Hned za rohem se vzpínal k nebi kostel sv. Jékaba, který patří vůbec k nejstarším v Rize. Ve stejnojmenné ulici byly v roce 1991 postaveny barikády bránící postupu sovětských jednotek. Za dalším rohem je totiž parlament. Ale zpátky ke kostelu, který je zajímavý tím, že má zvon vyvěšen mimo věž. Za trest. Zvonil prý sám od sebe, kdykoli zemřela nepoctivá manželka. Lidem se to nelíbilo a odstranili jej. Chudák zpěvák. Tak se jmenuje. Po pravdě je nutno říci, že to byl malý zvon. Takový zvoníček. Asi aby samoklinkáním nikoho moc nerušil.

Velmi hezká byla úzká ulička Torga jela. Ta už vlastně stojí za historickými hradbami, které tvoří jednu její stranu. V době švédské vlády tu byla kasárna. Dnes zde otevírají jednu kavárničku vedle druhé. Dřívější kasárna totiž tvoří druhou stranu ulice. Jde o řadu jednopatrových kasárenských domků. Byly pěkně žlutě natřeny a opraveny a vypadaly velmi živě. Naproti nim stála průvodci vychvalovaná, ale nenápadná Švédská brána /Zviedru várti) a část opevnění. A kousek dál zavřené Lotyšské muzeum války připomínající mj. i ruskou agresi. Při procházce městem jsme se všimnuli, že u vlajek visí černé fábory. Někdo zemřel? Ale ne, kolemjdoucí žena - možná i Ruska - nám sdělila, že se blíží oslavy vítězství nad ruským agresorem a získání samostatnosti. Tak takové oslavy nemáme. Do centra jsme se vrátili ulicí Meistaru iela. Vynechali jsme tak návštěvu části Rigy se širokými bulváry a secesními domy. Asi jsme neměli. Ponořili jsme se opět do historického jádra, nejdříve na prostranném a velmi živém náměstí u třídy Kalku jela. Bylo to tu - byť v malém - jako na Staroměstském náměstí.