Šlapárna jako za stara 2004: 2. den - Komárov-Malá Skála

Tato skutečně malá, leč univerzální skupinečka doháněla zbytek, když sraz byl na vyhlídkách za hradem Rotštejn. Od Podloktí se stoupalo uzavřeným údolíčkem, kde bylo nepříjemné vedro. Nohavice mizely a ukazovala se kolínka. Přímo u hradu Rotštejn byla rozložena velká skupina, která se snažila odškrtnout si úkol toho dne: Upéci si na ohýnku buřty. U hradu bylo chráněné ohniště. Někteří z nás se šikovně podělili s Vláďou K., který měl poměrně slušné zásoby. My zase nulové. To bylo velmi výhodné pro obě skupiny, protože jedna dostala to, co neměla, a Vláďa K. se zbavil zbytečné zátěže, která mu lámala již druhý den hřbet. Napíchl na klacek jakési pinďourky, ze kterých stříkal omastek jak ze sádla pod bucharem.

Zbytek lidí byl rozložen porůznu na krajích Klokočských skal. V odpoledním slunci jsme se nakonec dali do kupy a vyrazili po červené. Nad Klokočím jsme měli trošičku problém. Sejít do hospody do vesnice nebo ne. Tak tuhle jsme nakonec minuli, i když Honza M. nás předtím varoval. V té chvíli hrál už svoji roli opět čas. Jak jinak, když jsme se zase courali. Z Klokočí by se muselo jít rovnou na Besedice, a to se většině ještě nechtělo. Honza svůj pivní boj prohrál a šlo se dál. Až k odbočce cesty ke Zdenčině skále. Na nápad sejít od ní přímo dolů přes namačkané vrstevnice se zpočátku zdál většině lidí jako blbý nápad. Však také mnozí z nich po zvolání "rozumní lidé dál po červené a idioti na skálu" dlouho váhali. Ale když jsme bez obalu ke skále vyrazili, nakonec šla většina. Alibisté mezi nimi říkali, že to jdou okouknout a když tak se vrátí.