Šlapárna jako za stara 2004: 2. den - Komárov-Malá Skála
Neděle ráno byla fajn. Z výšky 700 metrů n.m. bylo vidět bílou inverzní peřinu válející se v údolích. Snídaně šikovně začínala až v 9:30. Takový luxus jsme si dovolili. A bylo to více než příjemné. Bylo to osvícené. A k tomu všemu byla snídaně sama velmi bohatá. Tak si představuji snídani za 50 korun! Přístup majitelky pí Fuksové by mohl sloužit jako příklad. Pití bylo v ceně a bylo vedlejší, kolik kdo vypije čaje a pak kávy. Pečivo bylo čerstvé! Snídaně neměla chybu a nebylo divu, že nikdo nikam nespěchal. Však jsme se také vykopali až v 10:40. To už jsme byli sami sobě odporní jako turisté. První zastávka byla samozřejmě na Kozákově. Část jsme poslali na rozhlednu a část šla přímo do hospody. Den bylo nutné začít malým panáčkem. K malému a tvrdému jádru se nabalovali stále další a další Voltkaři, až jsme byli uvnitř všichni. Pozor! Až na Olinku Z. Ta zůstala jako správná sportovkyně venku. Když padla dvanáctá, šli jsme pryč. Byl nádherný den. Však také začal ostrým sestupem po žluté. Ze všech možností jsme si vybrali ten nejpříkřejší. Na jeho konci už na sobě nikdo neměl bundu. Bylo vedro. Odhadem 20 stupňů Celsia. Pod Kozákovem jsme konečně šli také po mezích a na kraji polí a zahrádek. Ty poskytovaly zimní ovoce. Ne že by toho bylo nějak moc na výběr. Ale ten základní byl: jablka, hrušky a dokonce ořechy. Většina se vrhla na hruštičky. Podle dostupných zpráv, na konci dne, tedy téměř doma, některé účastníky akce hruštičky dostihly. Za slunce svitu jsme dorazili do vesničky Podloktí. Hlavní hospoda na křižovatce byla zavřená, ale kousek pod ní byl otevřen nový pension, či co. Většina ale měla pocit, že jsme zrovna z jedné hospody vypadli. Pension minula. Našla se však úplně maličká skupinka, která ji neminula myslíc na heslo: Škoda každé hospody, příště už nemusí být.! |
