Dolomity 2004: 1. den - ferráta Finanzieri / Il Colaz / Marmolada

Sobotní ráno

V pátek ráno, kolem sedmé došlo k exhumaci 45 mrtvol u poslední dálniční pumpy. Před výjezdem do údolí Val di Fiemme. Proč jsme nejeli přes sedlo Sella? Bůhví? Každý má svoji cestu. Tato byla aspoň o sto kilometrů delší! Paní Stružková nám při průjezdu údolím řekla, kde všude se dá s její CK lyžovat. Odměnou za průjezd dlouhým a nekonečným údolím bylo ranní ubytování, možnost uvelebit se na toaletu bez omezování! Důležité před nástupem do hory u starších lidí. 

Do lanové kabinky v Albě jsme se vešli všichni. Před dalšími návštěvníky se nám podařilo obsadit všechna sedadla. V náhorním trychtýři Ciampac nás přivítalo slunce. VHT-turisti se hned rozeběhli po cestách vedoucích do kopce, zatímco my, ferrátisté, jsme šli do hospody. Příkaz "zkušeného" vůdce zněl: "Čekáme na sluníčko! Stěna není ještě zahřátá." Do jedenácti času dost. Počasí nemělo chybu. Popíjeli jsme italské kafe a čekali prohřívajíce staré kosti. S blížící se jedenáctou začali být někteří ferrátisté vrtošiví, nemohli se dočkat. Díky nespěchání jsme nakonec vyrazili přesně v 11:00.

Ferrata Finanzieri

Výstup suťoviskem byl dýchavičný, leč krátký. Ani ne za 20 minut jsme byli u nástupu ferráty. Bez Jitky Dědinové. Ta po zkušenosti z roku 1998 na odkloněné žebříky nechtěla. I několik dalších lidiček obava z převislých žebříků vedla jinam. Začátek byl velmi rychlý. Za půl hodiny včetně příchodu jsme byli na začátku pověstného zastíněného zářezu. Když konečně v jeho horní části přišly pověstné  žebříky, dobrodružství se nekonalo. Nikdo nekřičel, nevyl obavou. Nebylo proč. Staří účastníci se později ptali, "tak kde jsou ty pověstné žebříky". Ve ferrátě nebyly. Italové tuto část opravili. Žebříky ležely stranou, místo nich v kolmé stěně na konci zářezu byly zatlučeny kramle. A ty byly tak dobře vedeny, že riziko zmizelo. Škoda! Ženský výskot ve stěně nám chyběl.