Dolomity 2004: 1. den - ferráta Finanzieri / Il Colaz / Marmolada

SESTUP ÚDOLÍM DI CONTRIN

Při sestupu, zrovna mezi kravskými lejny nás dostihl déšť. Nebylo se kam schovat. Zmokli jsme. Sestup byl velmi prudký a tak možná někteří z nás záviděli kolegům, kteří to vzali méně strmým, leč delším okruhem přes dále položenou Contrin. Na dně údolí jsme narazili na manžele Skleničkovi, kteří to právě brali delší oklikou. Bohužel rozcestí bylo příliš nízko pod chatou Baita Robinson, takže tu jsme minuli. Škoda. Seděla tam údajně Maruška s dalšími ženami a černým švihákem a nalévali se vínem. Pršelo ještě nějaký čas při pochodu údolím Contrin, ale déšť ustával. Zatímco sluníčko vylézalo. Oblečení osychalo. Cesta ke spodní stanici lanovky v Alba-Penia byla otravná. Dlouhá a poměrně strmá. Po horské silnici. Také nás občas horský taxík minul. Bikeři přemýšleli, zda bychom ji na kole nahoru vydupali? Asi ne, mnohé úseky byly velmi strmé. Ale dolů bychom to zvládli.

U LANOVKY V ALBĚ

Cíl jsme dostihli v půl šesté. Tedy půl hodiny před přistavením autobusu. Celý okruh nám trval 6 hodin a 30 minut. A to i s velikou přestávkou u chaty P.so S. Nicolo. Samozřejmě že sklenice piva na sebe nenechala dlouho čekat. Navíc jsme stejně nemohli odjet, nebyli jsme ještě zdaleka všichni. Samozřejmě že poslední došlo stádo kolem Marušky!

ORIGINÁLOVÉ

V deset hodin začali účastníci zájezdu houfně odpadat. To už jsme měli za sebou složitou debatu, jak se navázat na ledovci. A co dělat v případě pádu účastníka do ledové pukliny. Závěr zněl: Vyndat nůž a ze společného lana se včas odříznout. To všechno jsme dokonce chtěli prakticky procvičit v hotelové jídelně, ale holky si nechtěli dojít pro úvazku. Na to navázala debata, kdo na tyto zájezdu ještě  vůbec ze starých a originálních Voltkařů - Inorgáků jezdí: A kdo už jsou noví, s Inorgou nespojení? Anebo šťastlivci s Voltkem nesvázáni? Originálů už totiž moc nezůstalo. Aspoň v Dolomitech. 

Když to vypadalo na společenskou smrt, našla se ještě malá skupinka, která neměla nic proti další lahvičce červeného. A pak ještě jedné. A hádejte, kdo tu buňku tvořil. Jenom originálové. A tak tyto solitéry Voltku-Inorgy musím vyjmenovat: Helena a Franta Šímovi (možná proto, že s námi v Dolomitech byli vůbec poprvé), Honza Haering, Hanka Reifová a zcela náhodně reportér těchto řádků. Z následné debaty vzniklo několik dotazů. Například co je kohereze, když je hereze? Až do takto vážných problémů jsme se dostali! V Dolomitech.