c.k. Trojmezí 2004: 5. den - Őrség + Graz

Pátý den se již začala projevovat únava materiálu. Nikdo nečekal, že přejezd Maďarskem bude tak náročný. Proto jsem navrhnul změnu programu 5. dne. Místo celodenní turistiky zkrácení trasy s koncem u hradu Güssing a následný odsun do Grazu s tím, že bychom si město prohlédli za večerního osvětlení. Získali bychom tak i více času v 6. dni, který měl být nejnáročnější. Chural souhlasil.

Po snídani  jsme opustili zvláštní nádražíčko uprostřed polí, u kterého ráno zastavil vlak, pár lidí vystoupilo a zmizelo někde v polích. Dorazili jsme zhruba zbývajících osm kilometrů do městečka Ori-Szentpéter. Zastavili jsme přímo proti obchoďáku. Takže část se vrhla na nákupy vína, část šla objevovat toalety. Počasí se po hnusném večeru zlepšilo. Voda nehrozila. Mraky se trhaly. Bylo ale jen 14 stupňů. Den předtím 12.

Kolaři se rozdělil na dvě party. Jedna si zvolila silničku vedoucí k řece Rábě (Raab), druhá více do vnitrozemí a lesů pahorkatiny Őrségi. To byla skupina, které se posléze říkalo žluťáci podle barvy bund. U vesničky Szalafó jsme zahnuli do lesů, blíže ke slovinské hranici. Jenže cesta se stále více stáčela doleva. Asi po pěti kilometrech jsme pokračování lesem vzdali, protože jsme se příliš vraceli. Cesta odmítala zahnout doprava. Vrátili jsme se na místní silničku a už z ní nesjeli. Šlo o jízdu příjemnou zalesněnou krajinou, která však už byla civilizovaná. Představa, že tu narazíme ještě na původní zástavbu, se nenaplnila. Bez problémů jsme dorazili do městečka Szentgothard. Chtěli jsme na kafe, ale u kostela jsme se místo toho cpali místní sladkou lahůdkou, kterou jsme objevili již na hradě Sűmeg. Opékaným pletencem na "klacku". Kurten kalacz (kerdélyi) za 350 F. Koupili jsme si asi tři, jeden s oříšky, další jen s cukrem a třetí se skořicí. Hlavně jsem se cpal já. Hanka R. tvrdila, že podobnou věc jsme pekli na táborech. Kafe jsme už nestihli.