c.k. Trojmezí 2004: 7. den - Weinstrasse + Celje
Ještě předchozí večer a stejně tak ráno jsem zjišťoval, jak jsou lidé zničení. A zda-li by nechtěli přestávku? S překvapením jsem zjistil, že přestávku na kole by určitě nechtěli. A tak došlo na chural. Nejen kvůli únavě, kterou možná nepřiznali. Ale především proto, že nám řidiči sdělili, že nemohou jet přes Radlpass, ani přes další přechod více na západ. Nesmí tam přívěsy a návěsy. Museli jsme zpátky na východ k hraničnímu přejezdu na Maribor. Co s tím? Navrhnul jsem jet zhruba ve směru na městečko Leibnitz, zhruba tak do dvou, tří a pak nasednout na autobus a přejet rovnou do Logarské doliny s tím, že si na cestě zpestříme život prohlídkou městečka Celje. A účastníci opět souhlasili. A tak jsme se na kolech vydali víceméně po prozkoumaných cestách "weinstrasse", jejichž část minulý den projela skupina vedená kolem Olinou Z.
Přenechal jsem Olině vedení a v klidu se vezl na chvostě skupiny. Kvůli fotografování jsem měl stejně věčnou ztrátu a musel je dohánět. Cesta po cyklostezce probíhala v poklidu, nohy odpočívaly, protože nás nepřekvapovala žádná krutá stoupání. U jezera Walchsee jsme nadšeně nalezli do zahradní restaurace a dali si do nosu, i když většina si kromě piva dala pouze polévku. Jen Honza J. se nacvakl špetclema. Obtěžkáni jsme ve 14:00 dorazili do Leibnitzu. Nějaký drzoun z našich řad objevil, že v protilehlé sportovní hale je možné se vysprchovat. Tak jsme tam nalezli všichni. A ještě jsme použili jejich mýdlo. |
