c.k. Trojmezí 2004: 8. den - Logarská dolina + Veliki Planini
Vyhnat autobus až nahoru, nebo ať si tam lidé na kolech dojedou sami? To byly první ranní myšlenky. Nakonec jsem autobus nahoru poslal. Umožnili to informace Honzy Jelínka, který po ránu nespal a došel až na poslední parkoviště. Později ostatní konstatovali, že to bylo dobré rozhodnutí. Lidi ani nadále nepřiznávali nic, ale únava se vkrádala do těl. I Vláďa K. navlékl stahující punčochu na koleno, které jej začalo bolet. Ten den jsem se právě s ním věnoval fotografování a natáčení, neboť si stále vymýšlel nějaké scény. Začalo to hned po ránu v korytu suché řeky vedoucí Logarskou dolinou. Hned na začátku jsem si natrhnul prst hluboko v lůžku nehtu. Bolelo to svinsky až do konce zájezdu. Průjezd boční silnicí na loukách Logarské doliny v Kamnišsko-Savinjských Alpách neměl chybu. Vláďa točil a tak jsem ve chvílích nicnedělání aspoň koupil pohled se známkou pro Horovi a vyměnil si pár slovíček s místním prodejcem, abych se ve slovinštině lépe pohyboval. Aspoň to prosím a děkuji - prosim a chvala. Za vesničkou Solčava jsme narazili na skupinku, která si v restauraci dávala pamlsky. Doporučili nám jablečný závin. Tak jsme si jej dali.
Proti mému očekávání se cesta začalo zvedat už v Luče, zatímco já očekával, že až v Podvolovjeku. Stoupání však bylo mírné. V závěru doliny Podvolovjek jsme dojeli Karla Z. a Vláďu R., kteří se cachtali pod vodním mlýnkem. O chvíli později jsme dohonili i holky z této skupiny a usedli s nimi k obědu z pytlíku. No a pak to začalo. Asfalt už zmizel dříve a silnice byla pokryta šotolinou. Autobus tudy raději nejel. Silnice byla v opravě a bylo zjevné, že jednou tu asfalt bude. Auta tudy jezdily. |
