c.k. Trojmezí 2004: 8. den - Logarská dolina + Veliki PlaniniVšichni jsme se sešli nahoře v sedle Volovjek (1029 m). Sluníčko pražilo a pivo teklo. Kdekdo řešil, zda-li stoupat dál na Malou a Velikou Planinu. My jsme s Vláďou K. moc nečekali a vyrazili nahoru. S námi vyrazil též Jirka H., ale bohužel se nám záhy ztratil. Přijeli jsme na rozcestí, kde doleva byla směr Mali a Veliki Planini a vpravo jen Veliki Planini. My se vydali vlevo. Berem obě, ne! Jak se později ukázalo, nebylo tu úplně šťastné řešení. Ostatní se vydali pravou odbočkou, která byla o něco snazší. Však jsme si svůj výběr také užili. Asi po dvou kilometrech přišla odbočka na Planinu a cesta se vyřítila prudce vzhůru, až téměř vražedně. Byla to cesta spíše pro pěšáky, i když okolo nás projel jednou gazík. V některých částech stoupaní stačilo na šutrech ujet a už člověk nenastoupil zpátky na kolo. Obtížně pak musel hledat místo, kde se znovu rozjet, i když rozumnější by možná bylo kolo v klidu vyvést. Vláďa měl ještě nápady s natáčením a nutil mě bídák, abych se vrátil a vyjel si některé kousky znovu. Tak jsme se doplahočili na Malou Planinu. Stálo to za to, ale lépe to vylíčí fotografie ve fotogalerii. Hledali jsme pokračování na Velikou Planinu a narazili na restauraci schovanou mezi stromy. Na tu bude čas až při návratu, jsme si řekli. Na další cestu jsme s e museli zeptat místních dělníků, protože nebyla vůbec jasná. Cedule směřovaly pouze ke konkrétním chalupám, ale kdo by furt koukal do mapy, kde která je. Veliki Planini vévodil kostelíček, z dálky viditelný. Vedla k němu rozbitá kamenitá cesta stále stoupající nahoru. Slušná terénní vložka, kde jsem ocenil výhody celoodpruženého kola, které si šutrů moc nevšímalo. A říkal jsem si, jakpak má asi rozbitý zadek Vláďa? U kostelíčka se ukázalo, že stoupání stále nekončí. Nad námi byl vrchol, na kterém končila lanovka. Rozhodli jsme se, že když jsme již tak daleko, tak na nejvyšší bod Veliki Planini dojedeme. A tak jsme stoupali dál a dál. Nakonec jsme narazili na uzavřené malé městečko chaloupek těsně pod vrcholem, na který vedla ostrá cesta již jen pro pěší. Na tu jsme se již vykašlali. |