c.k. Trojmezí 2004: 11. den - Idrija, Soča

Odpoledne jsme už vyjeli společně s ostatními. Až na Hanku s Ivem, ti se vydali do Tolminské soutěsky. Bobové se vydali postranní na druhém břehu Soči rovnou z Tolminu. Největší skupina vyrazila po hlavní silnici, opustila ji až v Kamnu a tak nakonec do Kobaridu dorazila také po druhém břehu. Na mostě přes Soču jsme potkali oba Boby. Skočili jsme na odpolední kafíčko a zmrzlinu. Aby cesta nebyla tak nudná, navrhnul jsme jet kolem vodopádu Kozjak i nadále po druhé straně Soče, a to až do Tarnova. 

Všechno probíhalo v pohodě až do chvíle, než se nám postavilo do cesty odporné stoupaní kamenitou kozí stezkou do vesničky Magozd. A to jen proto, že jsme odmítli jet po silnici přes vesnici Drežnica, kde bylo nutno zdolat převýšení 400 metrů. Kozí stezkou to bylo "pouze" 200, ale tvrdých. Rval se s nimi celou cestu jenom Karel. Od vesničky Magozd už vedla pohodová lesní široká cesta nahoru-dolu mezi pastvinami pro krávy, kde bylo občas nutno zavírat vrata, aby dobytek neutíkal.

Tolmin. Příroda okolí města je součástí Triglavského národního parku, největšími zajímavostmi jsou soutěsky, vodopády a kaskády. Nejdůležitější je na řece Volarje údolí Trebušica. V tolminském zámku ze 16. století je dnes muzeum, nedaleko městečka je soutěska Tolminky (Tolminska korita) s Ďáblovým mostem (Hudičev most), jeskyně Zadlaška jama, Vrch Javorica s dřevěným kostelíkem na paměť 7000 rakousko-uherských vojáků, kteří při Soče padli v I. světové válce. Severně od městečka na úbočí Osojnici je nejhhlubší propast celé bývalé Jugoslávie, Pološska jama. Je hluboká 465 metrů a chodby jsou dlouhé 8 kilometrů.
Kobarid je malebné městečko pod vrcholem Krn (2244 m). Místo má bohatou historii již od doby železné, archeologické vykopávky také dokazují důležitost místa v předřímské době.  Celá oblast byla těžce postižena za I. světové války. Dnes letovisko se svéráznými chalupami přímořského alpského stylu.

Tak jsme dorazili do Tarnova, kde byl cíl právě probíhajícího světového poháru ve sjezdu na divoké vodě. Z Tarnova jsme se vrátili zpátky na hlavní silnici. Pěkně v řádce za sebou jsme dojeli do Žagy. Sluníčko v úzké soutěsce utíkalo a pod horami bylo v některých místech již chladno. Na začátku Bovce stál bus. Nebylo to moc hezké místo. Řidiči se chtěli vrátit o pět kilometrů zpátky na raftovací parkoviště, blíže k vodě. Rychle jsem do sebe vyklopil večeři a jel se podívat do Čezsoče, jak tam vypadá parking.