c.k. Trojmezí 2004: 11. den - Idrija, Soča

To jsem si dal. Kilometr proti větru a pak téměř kilometrový sešup k řece dole v kaňonu, který jsem musel při návratu k busu zase vyšlapat. Že jsem s sebou neměl mobil!

Vesnička Žaga v soutěsce řeky Soča je vstupní bránou do Boveckého údolí a soutokem zmíněné řeky s jejími dalšími důležitými přítoky. Pod horou Kanin nalezeneme pitoreskní údolí řeky Soči. Řeka pramení pod nejvyšším bodem Julských Alp, pod Triglavem. Soča je jedna z najkrásnějších a vodácky najatraktivnějších alpských řek. Horní polovice asi 15 kilometrů dlhouhého úseku je relatívně pokojná, v dolní části se řeka zařezává do hlubokého údolí a obrovské balvany vytváří krásné peřejnaté úseky.

Rozhodl jsem pro Čezsoču. Nejenomže u řeky byla hospoda s toaletami, kterou kdekdo využil, ale bylo tam především i přes pozdní hodinu ještě chvíli světlo od slunce, zatímco raftovací parkoviště už bylo dávno ve tmě. Některým našim lidem vadilo značná přítomnost raftařů, ti ale povětšinou po desáté odjeli do hotelů a na místě jsme zůstali téměř sami. Vedle autobusu jsme měli stoly s lavičkami, u kterých jsme začali další večerní "mejdan". Jak klesala teplota, množily se snahy přesunout se do autobusu. Většině lidí však zima nevadila. Nezbývalo než se zahalit do nějakých teplých kusů látky a vydržet až téměř do půlnoci venku. Rum už nebyl. Tak jsem se rozhodl experimentovat s becherovkou. Při určitém poměru čaje, becherovky, cukru a citrónu šlo o příjemný nápoj. Neměl téměř chybu a navíc hřál zmrzlé prsty.

Po půlnoci jsme se nakonec do autobusu přesunuli, ale sedět nás zůstal pouze zbyteček. Nahoře v horách stále svítilo světýlko "horolezců".