Belianske Tatry 2006: Spišská Magura / 2. den

 
Trasa: penzion Ždiar 900 m – silnice - Ždiar lanovky/silnice 1000 m – zelená - hřeben – modrá - Priehrštie 1209 m - rozcestí s červenou (odchod červené skupiny) – Magurka 1193 m – rozcestí se zelenou (odchod zelené skupiny) – rozcestí se žlutou 1150 m (žlutá skupina) – Bachledova dolina 900 m – ústí Bachledovy doliny 850 m – penzion Ždiar 900 m

Původní plán: autobusem do Javoriny a pak přes západní hřebeny Belanských Tater do Kopského sedla a výstup na Ždiarskou vidlu, poté sestup do Ždiaru, popř. postup dolinou Zadných Medodol (návštěva Tatranské Javoriny - myslivecký zámek a dřevěný kostelík)

Skupiny:

  • červená: Vláďa Kozák, Martin Dresler, Olina Znamenáčková, Blanka Kalinová, Franta Šíma, Helena Šímová, Michal Svátek (šla až do Malej Frankovej a vracela se po žluté a pak po zelené do centra Ždiaru, část z této skupiny kufrovala)
  • zelená: Hanka Reifová, Pavel Schmidt, Marie Svátková (sešla po zelené co nejpříměji do vesnice)
  • žlutá: Mirek Tvrdek, Jirka Michal, Honza Sýs, Marie Sýsová, Bobo Franz (bral to po žluté až k ústí Bachledovi doliny)

Ráno sluníčko žhnulo, vystavili jsme boty přímo u hlavního vchodu a postupně se shromažďovali. Na snídani padlo rozhodnutí, že se jde na protilehlé nízký hřbet Spišské Magury. Hlavně proto, že trasa pravděpodobně povede po normálních lesních cestách (to kvůli pochodu v jiných botách, než v pohorách) a navíc na trase bylo možno sejít na více místech. Šlo především o to, aby cesta trvala maximálně pět hodin a spíše méně. Někteří neměli jinou možnost, než jít v navlhlých botách a tedy v nich museli býti pouze omezenou dobu. Aby taky mohl jít ještě třetí den. Někteří šli v lehkých sandálech.