Belianske Tatry 2006: Spišská Magura / 2. den
Trasa: penzion Ždiar 900 m – silnice - Ždiar lanovky/silnice
1000 m – zelená - hřeben – modrá - Priehrštie 1209 m -
rozcestí s červenou (odchod červené skupiny) – Magurka 1193 m – rozcestí se zelenou
(odchod zelené skupiny) – rozcestí se žlutou 1150 m (žlutá skupina) – Bachledova
dolina 900 m – ústí Bachledovy doliny 850 m – penzion Ždiar 900 m
Původní plán: autobusem do Javoriny a
pak přes západní hřebeny Belanských Tater do
Kopského sedla a výstup na Ždiarskou vidlu, poté sestup do Ždiaru, popř.
postup dolinou Zadných
Medodol (návštěva Tatranské Javoriny - myslivecký zámek
a dřevěný kostelík)
|
Skupiny:
- červená: Vláďa Kozák, Martin Dresler, Olina Znamenáčková,
Blanka Kalinová, Franta Šíma, Helena Šímová, Michal Svátek (šla až
do Malej Frankovej a vracela se po žluté a pak po zelené do centra Ždiaru,
část z této skupiny kufrovala)
- zelená: Hanka Reifová, Pavel Schmidt, Marie Svátková
(sešla po zelené co nejpříměji do vesnice)
- žlutá: Mirek Tvrdek, Jirka Michal, Honza Sýs, Marie
Sýsová, Bobo Franz (bral to po žluté až k ústí Bachledovi doliny)
Ráno sluníčko žhnulo, vystavili jsme boty přímo u hlavního
vchodu a postupně se shromažďovali. Na snídani padlo rozhodnutí, že se jde na
protilehlé nízký hřbet Spišské Magury. Hlavně proto, že trasa pravděpodobně
povede po normálních lesních cestách (to kvůli pochodu v jiných botách, než
v pohorách) a navíc na trase bylo možno sejít na více místech. Šlo především o to, aby
cesta trvala maximálně pět hodin a spíše méně. Někteří neměli jinou možnost, než
jít v navlhlých botách a tedy v nich museli býti pouze omezenou dobu. Aby taky
mohl jít ještě třetí den. Někteří šli v lehkých sandálech.
|