Mně se víc líbil nápad zůstat doma. Říkal jsem si, že se budu toulat sám krajinou. Pracovní cíl jsem měl městečko Apt. Ale bylo mi to celkem jedno. Aleš chtěl zase projet jedním kaňonem u Venasqué. Kozákovi a Pečovi se rozhodli jet nakonec po kraji lážo plážo. To mně vyhovovalo. Holky byly unavené, zadky bolely další. Pro mě bylo také rozhodující to, že se ráno v klidu vyspím a posnídám bagetu!

V Gordes jsme sjeli po východní straně města dolů do údolí a vydali se směr Lioux. Pár kiláčků v rovince a samozřejmě vzápětí začalo co jiného než stoupání. U odbočky na Lioux začal Vláďa K. spravovat podivně házející pneumatiku. Nespravil. A tak jsme šlapali dál a dál nahoru na kopec a sluníčko hřálo!

V prvním sedle se všichni vyjma mně rozhodli pojíst. Já nic neměl jako vždy a tak místo hladového koukání (bylo téměř 12:00) jel sólo dál. Sjel k nenápadnému zámečku v krásné zahradě a vyjel k St. Lambert. Z osamělého zámečku se vyklubal léčebný ústav. Měli zrovna oslavu venku pod stromy. Podařilo se mi však proniknout dovnitř a natočit vodu. Předtím se mne však sestry zeptaly, jestli jedu také na oslavu. Aspoň jsem měl ten dojem. Vymluvil jsem se, přeci jim to nesním. Nebyl jsem jaksepatří oblečen. Když jsem sjel k nenápadnému zámečku, hrabal se nahoru Aleš. Že prý to vezme dál horem. Já si tímto pokračováním jist. Zato jsem si byl jist, že si musím dát višně, které visely téměř do silnice.