Dolomity 2008: 2. den - via ferrata Cengia e Doge / Marmarole
- po dosažení vysokého lesa jsem doufal, že cesta přejde
v příjemně klesající serpentiny. Leč nic takového se
nestalo. Klesala kolmo dolů mezi stromy dál a na schovaných
navlhlých kořenech pod jehličím to nebezpečně ujíždělo.
Sem patří jedna ze zmíněných záchran holemi pod tělem
- po dlouhé době konečně vyhlížené serpentiny přišly
a já koukal dolů, že to bude asi předzvěst dolního
plochého údolí. Nebyla! Cesta se zase zlomila a mastila
to kolmo dolů. Navíc bylo nutné hlídat moc neznatelné
červené značky na stromech. Jednou jsem dokonce cestu na
chvíli ztratil
- po neuvěřitelně dlouhé době nakonec přeciť jenom přišlo
ploché dno údolí a konec trápení
- 19:50 jsem konečně - po neuvěřitelných téměř
11 hodinách pochodu - zase stanul u chaty Tre Sorelle. Místo
bylo opuštěné, ale chata s plastickým plánem stále
otevřená. Došel jsem na silnici, ale autobus se ještě
nevrátil. Vyndal jsem poslední zbytky cukru, dopil vodu,
sedl si pod strom a čekal. Po deseti minutách se natolik
setmělo, že zbytek musel dojít ve tmě. Měl jsem v té
době však již zprávu, že na konci jde Aleš P. a Vláďa
K. společně s Vaškem S., že už vstoupili do vysokého
lesa, že mají baterky a že je vše v pořádku. Hlavně ať
jim neujede autobus!
- 20:00 přijel autobus (parkoviště u P.te degli
Alberi) a s ním i majitelka CK H.Stružková. Dal jsem si
pivo a klábosil s řidiči. Kolem čtvrt na devět se
objevila skupinka mlaďochů, Michal S. a Alena G. ml., o něco
později Michaela T. a také Fantovi. A pak dlouho nic.
Kolem deváté - moc si to nepamatuji - se objevili Skleničkovi
- 21:45 jsme se rozhodli vydat se zbytku naproti,
protože naše znalost závěru cestu jim pomůže zrychlit
poslední kroky. Paní Stružková byla pochopitelně velmi
nervózní, aby se nikomu nic nestalo, zatímco my dole popíjeli
pivo a klábosili. Při cestě zpět jsme nejdříve
narazili na trojici Sýsovi a Petr M., kterou jsem odvedl na
konci já. Michal S. a Alena G. šli do kopce naproti
trojici na konci. V tu dobu jsme již věděli, že
mezitrojice - Alena G. st., Honza T. a Lukáš P. - sešli
jinde, ale už jsou dole, protože vidí světla aut na
silnici
- 22:15 konec. Všichni byli dole! Autobus mohl
vyrazit do hotelu, za večeří, kde na nás čekali hladovějící
Marie S., Jitka P. a Ivana K.
- 22.45 jsme si při večeři přiťukli na šťastný
návrat
- ale přiznejme si to: tentokráte jsme to parádně
zvorali! To už se nám nesmí stát!
|