Dolomity 2008: 2. den - via ferrata Cengia e Doge / Marmarole

STRANA 1.         ZPĚT
  • po dosažení vysokého lesa jsem doufal, že cesta přejde v příjemně klesající serpentiny. Leč nic takového se nestalo. Klesala kolmo dolů mezi stromy dál a na schovaných navlhlých kořenech pod jehličím to nebezpečně ujíždělo. Sem patří jedna ze zmíněných záchran holemi pod tělem
  • po dlouhé době konečně vyhlížené serpentiny přišly a já koukal dolů, že to bude asi předzvěst dolního plochého údolí. Nebyla! Cesta se zase zlomila a mastila to kolmo dolů. Navíc bylo nutné hlídat moc neznatelné červené značky na stromech. Jednou jsem dokonce cestu na chvíli ztratil
  • po neuvěřitelně dlouhé době nakonec přeciť jenom přišlo ploché dno údolí a konec trápení
  • 19:50 jsem konečně - po neuvěřitelných téměř 11 hodinách pochodu - zase stanul u chaty Tre Sorelle. Místo bylo opuštěné, ale chata s plastickým plánem stále otevřená. Došel jsem na silnici, ale autobus se ještě nevrátil. Vyndal jsem poslední zbytky cukru, dopil vodu, sedl si pod strom a čekal. Po deseti minutách se natolik setmělo, že zbytek musel dojít ve tmě. Měl jsem v té době však již zprávu, že na konci jde Aleš P. a Vláďa K. společně s Vaškem S., že už vstoupili do vysokého lesa, že mají baterky a že je vše v pořádku. Hlavně ať jim neujede autobus!
  • 20:00 přijel autobus (parkoviště u P.te degli Alberi) a s ním i majitelka CK H.Stružková. Dal jsem si pivo a klábosil s řidiči. Kolem čtvrt na devět se objevila skupinka mlaďochů, Michal S. a Alena G. ml., o něco později Michaela T. a také Fantovi. A pak dlouho nic. Kolem deváté - moc si to nepamatuji - se objevili Skleničkovi
  • 21:45 jsme se rozhodli vydat se zbytku naproti, protože naše znalost závěru cestu jim pomůže zrychlit poslední kroky. Paní Stružková byla pochopitelně velmi nervózní, aby se nikomu nic nestalo, zatímco my dole popíjeli pivo a klábosili. Při cestě zpět jsme nejdříve narazili na trojici Sýsovi a Petr M., kterou jsem odvedl na konci já. Michal S. a Alena G. šli do kopce naproti trojici na konci. V tu dobu jsme již věděli, že mezitrojice - Alena G. st., Honza T. a Lukáš P. - sešli jinde, ale už jsou dole, protože vidí světla aut na silnici
  • 22:15 konec. Všichni byli dole! Autobus mohl vyrazit do hotelu, za večeří, kde na nás čekali hladovějící Marie S., Jitka P. a Ivana K.
  • 22.45 jsme si při večeři přiťukli na šťastný návrat
  • ale přiznejme si to: tentokráte jsme to parádně zvorali! To už se nám nesmí stát!