Členský večírek Voltku 2008

• účast na akci byla, nebojím se toho slova použít, ohromující. Až na pár zkosených nemocí (Mojkovi) a houslistu v Japonsku (P. Hrabánka) snad přišli všichni. A ještě mnozí navíc, například Kristýna Staníková (doufám, že nekolím první jméno), Honza Cerha s přítelkyní (když dodá její jméno, ztratí na stránce anonymitu), nově nalezený Petr Bruner (šťastný majitel baráku), dlouho neviděný Jindra Synek (už asi nemůže na nohy)a Martin Dresler (který se umně vyhýbá řádnému členství, aby nemusel platit příspěvky - sketa!)
• takže rovnou k příspěvkům: na kontě nějaké peníze jsou. Jestli mne paměť neklame tak i snad nějaká tisícovka. Kde se tam vzaly, vědí snad jen výše, protože příspěvky se již dlouho neplatí. Na první pohled se zdá, že není tím pádem zase až tak nutné je vybírat. Omyl. Co je zadarmo, toho si lidé neváží. Když byla žena za tři krávy, to bylo jináč! Existují však nepředvídatelné výdaje. Například za divadelní program, který byl rozdáván na oslavě Alešových padesátin, jsme vydali tisícovku. Rovněž bylo nutno přihrnout buldozerem asi čtyři až pět stovek na společný dar témuž, protože podíly skládané Voltkaři na to nestačily. V této fázi líčení neutěšeného stavu našeho účtu vznikl dotaz, zda-li není fond určen jen na výdaje spojené s Pečem? Zvonka to tak vyzerá
• Hanka R. jako obstaravatelka fondu navrhla symbolických 50 korun. Karel Z. připomněl, že v průběhu Mikuláše došlo k dohodě, že začneme vybírat pohřebné. Co to je? Tedy spíše, co to není! Není to určitě na nějakou společnou kytku. Spíše by se to dalo označit za smutné mejdanovité. Karel na tento bohulibý účel navrhnul přidat ještě jednu padesátku. Stovka nakonec prošla. Mnozí příspěvek začali ihned pilně skládat. Možná svůj noční návrat z večírku neviděli úplně růžově