Expedice 2009: 5. den - ostrov Vulcano / Eolské alias Liparské ostrovy

Výstup a sestup netrvaly tak dlouho, jak Petr tvrdil (dle něj dvě hodiny nahoru a hodinu zpět). Možná s obchůzkou po obvodě vulkánu. To většina z nás vzdala a raději zamířila do sirných lázní u přístavu. I jejich návštěva byla provázena varováním: každému nemusí dělat dobře (i tak se stalo, naštěstí bez vážného konce). Já jsem se lázním vyhnul: sirovodíkové výpary není moje raison d´étre. Původně jsem si myslel, že lázně jsou kamennou lázeňskou stavbu. Leč šlo o díru v zemi zalitou ošklivou kalnou vodou. Napajedlo pro dobytek. A to jsme ještě nevěděli, jak návštěvníci lázní budou dlouho smrdět.

Já měl jiné problémy. Samozřejmě najít dobrou restauraci. Při obcházení jídelních lístků tří čtyř restaurací jsem poznal vyhlášené černou a bílou pláž (či spíše žlutošpinavou). Volba padla na průvodcem doporučenou restauraci Maurizio. Objednávka zněla: pasta con sarde. Sicilské těstoviny se sardelkami. Jde o velmi jednoduché jídlo. Sardinky vařené a těstoviny ochucené místními bylinkami. Chuťově šlo o nenápadné jídlo, ale ne nezajímavé. Větším zážitkem však byl předkrm. Milý hospodský přinesl jakýsi couvert: trojúhelníčky, čtverečky a kolečka. Mixy vytvořené z místních surovin. Částečně asi pečených, vařených a k tomu kousky pečené zeleniny. Vše dohromady to bylo velmi rafinované. Hospodský se snažil vylíčit, o jaké kombinace jde. Jestli si dobře pamatuji, tak to byly různé kombinace sýrů (jako pecorrino aj.) s místní zeleninou. Tak to zážitek byl!

Před odjezdem lodi Tarnav jsem ještě stihl skočit do moře na proslulé "bílé" pláži, abych si s ostatními užíval zpáteční jízdy opět dle "zlovůle" kapitána. Vrátili jsme se na západní pobřeží ostrova Lipari, aby loď vmanévrovala svůj čumák do skalního tunelu. Teprve po tomto cirkusáckém kousku kapitán netradičně stočil kormidlo a plul po západní straně ostrova Vulcano do Milazza. 

Na kraji tohoto přístavního městečka apartmánová grupa nakoupila suroviny pro další společnou večeři. Dle šéfkuchařky Marušky byly na programu sardinky (sarde). A protože výsledek stál skutečně za to, popíši vám pár detailů. Asi sto sardinek bylo nutno vykostit. Čili přidržet jednou rukou tělo rybičky a druhou vytáhnout umně hlavu i s kostrou a vnitřnostmi. Těla rybiček se pak v cedníku nechala vyválet v mouce a vhodila do rozpálené olejové lázně. Pár kapek citrónu, řádně osolit a k tomu bílý chléb. A samozřejmě! Víno. Čtyři várky jsme dělali. Haldu rybiček nám totiž ještě přihodil Vláďa K., který už nezvládal pomíjet lukulské hody v apartmány.