Dolomity 2010 (16.): 2. den - ferrata Stella Alpina (Monte Agner)

STRANA 2. FOTO: J.MICHAL VIDEO: J.MICHAL VIDEO: J.MICHAL FOTO: M.CAHÁK FOTO: L.PŘÍHODA ZPĚT
  • ráno bylo moudřejší večera. Zaprvé byl neskutečně modré nebe. Zadruhé kolena méně bolela. A tak se nakonec našlo osm mušketýrů, kteří volili ferátu Stella Alpina
  • autobus zamířil nejdříve do Fraséne. Východiska zmíněné feráty. Skupinka musela stihnout lanovku kolem deváté hodiny, aby měla aspoň nějaký náskok. Osmihodinový rozpis bylo nutno vtěsnat do 18:00 navečer, kdy jela od feráty poslední lanovka dolů. Bez použití lanovky nahoru i dolů bylo dopředu rozhodnuto, že feráta se vynechá
  • výjezd autobusu od hotelu zpozdil krkolomný výjezd. 15 minut bylo hned na začátku pryč. Autobus se totiž krkolomně dostal večer před hotel. Stejně tak krkolomně se musel zase od něj dostat. Že by si řidiči přivstali, bylo asi nemyslitelné. Hotel se zase mohl pyšnit tím, že před něj zajíždějí autobusy (ten den navečer už to řidiči podruhé nezkoušeli)
  • vše nakonec dobře dopadlo. U lanovky jsme byli včas. Slunce svítilo, i když vzduch byl ještě studený. Co však bylo podstatné, že stěny s ferátou byly suché. Po sněhu ani památka. Kromě toho stěna byla východně orientována, takže nám do ní svítilo sluníčko celý den
  • horský průvodce Jarda Sedláček nás ještě doprovodil slovy, že Stella Alpina není o moc těžší než Bolver-Lugli. Čiže jinými slovy jej Bolver-Lugli překvapila tím, že si myslel, že je méně náročná. Všechno je relativní
  • Stela Alpina byla o kus těžší. Ale popořádku. Od lanovky se opět delší dobu stoupalo k nástupu, takže jsme se zahřáli a šli do triček. Cizích lidí, narozdíl od pátku, bylo tentkráte s námi minimum
  • nástup začal svižně, sice po něm vzápětí přišlo volné lezení, ale velice brzo skončilo a začalo se skutečně lézt. Nutno přiznat, že některé - cca 2 - 3 úseky byly velmi náročné, silové, bez stupů téměř - a tak se lezlo celkově méně čistě.  Více se pracovalo silnými pažemi na laně 
  • samozřejmě jsme se opět po stěně roztáhli jako hádě. Míra Tvrdek junior zápasil se svým zraněním, kdy nemohl pevně zapojit do stisku jednu ruku. V důsledku toho šel samozřejmě daleko opatrně a pole uzavíral
  • podstatné ten den bylo to, že jsme velmi záhy zjistili, že časový rozvrh nás nebude tentokráte tlačit. Že získáváme čas navíc. I když samotnou ferátu jsme lezli víceméně podle rozpisu
  • na ferátě byly zhruba tři velmi těžká místa. Občas chyběly stupy. Čahouni meli výhodu. Naštěstí v závěrečné spáře byly k dispozici kolíky, takže i tuto těžkou část jsme zdolali