Dolomity 2010 (16.): 2. den - ferrata Stella Alpina
(Monte Agner)
- ráno bylo moudřejší večera. Zaprvé byl neskutečně
modré nebe. Zadruhé kolena méně bolela. A tak se nakonec
našlo osm mušketýrů, kteří volili ferátu Stella Alpina
- autobus zamířil nejdříve do Fraséne. Východiska zmíněné
feráty. Skupinka musela stihnout lanovku kolem deváté hodiny, aby měla aspoň
nějaký náskok. Osmihodinový rozpis bylo nutno vtěsnat do 18:00 navečer,
kdy jela od feráty poslední lanovka dolů. Bez použití
lanovky nahoru i dolů bylo dopředu rozhodnuto, že feráta se vynechá
- výjezd autobusu od hotelu zpozdil krkolomný výjezd. 15 minut bylo hned
na začátku pryč. Autobus se totiž krkolomně dostal večer
před hotel. Stejně tak krkolomně se musel zase od něj
dostat. Že by si řidiči přivstali, bylo asi nemyslitelné.
Hotel se zase mohl pyšnit tím, že před něj zajíždějí
autobusy (ten den navečer už to řidiči podruhé nezkoušeli)
- vše nakonec dobře dopadlo. U lanovky jsme byli včas. Slunce
svítilo, i když vzduch byl ještě studený. Co však bylo
podstatné, že stěny s ferátou byly suché. Po sněhu ani
památka. Kromě toho stěna byla východně
orientována, takže nám do ní svítilo sluníčko celý den
- horský průvodce Jarda Sedláček nás ještě doprovodil slovy, že
Stella Alpina není o
moc těžší než Bolver-Lugli. Čiže jinými slovy jej
Bolver-Lugli překvapila tím, že si myslel, že je méně náročná.
Všechno je relativní
- Stela Alpina byla o kus těžší. Ale popořádku. Od
lanovky se opět delší dobu stoupalo k nástupu,
takže jsme se zahřáli a šli do triček. Cizích lidí,
narozdíl od pátku, bylo tentkráte s námi minimum
- nástup začal svižně, sice po něm vzápětí přišlo
volné lezení, ale velice brzo skončilo a začalo se skutečně
lézt. Nutno přiznat, že některé - cca 2 - 3 úseky byly
velmi náročné, silové, bez stupů téměř - a tak se lezlo
celkově méně čistě. Více se pracovalo silnými pažemi
na laně
- samozřejmě jsme se opět po stěně roztáhli jako hádě.
Míra Tvrdek junior zápasil se svým zraněním, kdy nemohl pevně
zapojit do stisku jednu ruku. V důsledku toho šel samozřejmě
daleko opatrně a pole uzavíral
- podstatné ten den bylo to, že jsme velmi záhy zjistili,
že časový rozvrh nás nebude tentokráte tlačit. Že získáváme
čas navíc. I když samotnou ferátu jsme lezli víceméně
podle rozpisu
- na ferátě byly zhruba tři velmi těžká místa. Občas
chyběly stupy. Čahouni meli výhodu. Naštěstí v závěrečné
spáře byly k dispozici kolíky, takže i tuto těžkou část
jsme zdolali
|