Sardinie 2010: 3. den - Isola Rossa - Castelsardo
Trasa:
Isola Rossa
- Paduledda - Badesi - la Tozza - Muntiggioni - Azzagulta
- Viddalba - S.Maria Coghinas - Valledória-Codanuina - Baia delle Mimose
- la Ciaccia - M.Ossoni - P.Campolandro - Cala Ostina - Castelsardo
- Valledória - - Badesi - Paduledda - Isola Rossa
celkem 75 km |
- Trasa byla jednoduchá: vyjet kopec z Isola Rossa do Paduleddy,
sešoupnout se do Badesi, obkroužit deltu říčky Fiume
Coghinas a od Valladorie pokračovat po pobřeží až do
Castelsarda.
- Většina k návratu použila autobus, ti pak měli na
tachometru kolem 50 kilometrů, ti co se vraceli po svých cca o
25 km více.
- A co říci k trase samotné? Celý den jsme se vzájemně míchali,
takže každou chvílu jsem jel tu s tímhle, pak s onímhle.
Ostatní na tom byli podobně. Vyjma Reifových. Aspoň
informace nelžou. Ti jeli někde vepředu, takže v Castelsardu
byli daleko před ostatními a také narozdíl od nich si městečko
prohlédli. Všichni ostatní to museli nechat na plánovanou večerní
návštěvu. Takže to vlastně nevadilo.
- A tak jsme po Badesi projeli vesničky: la Tozza,
Muntiggioni, Azzagulta
až do Viddalby, kdy už se zdálo, že jedeme špatně a místo
k moři pojedeme do hor. Zde se ovšem cesta stočila a pokračovali
jsme přes S.Maria Coghinas až do Valledórie-Codanuina.
- V té době jel už Jindra G. na svém galuskáči s rozbitým
kolenem.
- Společně s ním, Táňou N. a Vláďou R. jsme se vydali
hledat vyhlášenou místní pláž San Pietro a Mare. Trochu se
nám postavilo do cesty vyústění říčky Coghinas, zatímco
písčitá kosa byla sice před námi, ale až za vodou.
Rozhodli jsme se jet podél vody zpět a hledat nějakou lávku.
Leč po dvou kilometrech jízdy úzounkou pěšinkou jsme
usoudili, že bychom museli jet zpět ještě minimálně ještě
další tři kilometry. A tak jsme se na to vykašlali. A dobře
jsme udělali. To nebyla pláž San Pietro, ale jak jsem -
dodatečně zjistil - písečná kosa Baia delle Mimose.
- Váhali jsme, zda-li si nedat na vyhlášené pláži kafe,
ale příliš foukalo a pod slunečníky byla docela zima. A tak
jsme se motali přímořskými silničkami dál a dál, až jsme
narazili na jahodové pole. Chvíli v nás narostla česká dušička
se vrhnout aspoň na jeden řádek, když jahody tak krásně svítily.
Ale jsme lidi ne, a tak jsme šli jahody koupit do přilehlého
krámu.
- Další cesta nás zavedla na hlavní silnici, takže jsme se
vzápětí ocitli na kraji další vesničky la Ciaccia. Sjeli
jsme k moři tušíce, že by zde mohla nějaká příbřežní
cesta pokračovat. Leč nebylo to touché. Po skaliskách se na
kole jet nedá. A tak jsme otráveně pokračovali po civilním
asfaltu a v polovině vesnice narazili na velikou Voltkařskou
partu, která chlemtala pivo. A poté zmrzlinu. Jali jsme se
konat to samé.
|