Sardinie 2010: 3. den - Isola Rossa - Castelsardo

STRANA 1.   ZPĚT
  • Čas vesele v družné společnosti ubíhal. Každá zábava musí mít přestávku a tak jsme v přemíchaném složení pokračovali dál. Cesta nás zavedla pod vrchol M.Ossoni (348 m) přímo na mořský břeh, po kterém běžela konečně pořádná bikerská štreka. Kdopak z Voltkařů zdolal odporný, byť krátký průdký výstup? Na kole myslím? No v každém případě to byl počátek bloudění. Správná cesta tudy nevedla. To se ovšem poznalo o kus dál. Cesta zmizela, zbyly po ní jen stopy v trávě, kudy podobně nešťastní bikeři rvali kolo. Na druhé straně výstupu to bylo ještě horší. S kolem bylo nutno seběhnout po skále. V tu chvíli mi bylo jasné, že jsme správnou trasu ztratili. Ta běžela v klidu pod námi bez větších dramatických prvků. Tak jsem aspoň stačil peleton za mnou včas zarazit a nanavigovat jej jinam. I přesto museli i ostatní kus cesty seběhnout.
  • Pak už vše pokračovalo v pohodě. Až na pár hezkých bikerských míst. Tak jsme se dostali až k P.Campolandru, kde nás čekal drsný sjezd k malé plážičce Cala Ostina. Aspoň že už bylo vidět Castelsardo. Leč cesta k němu byla ještě trnitá. Od pláže vedlo drsné stoupání v terénu. K tomu navíc pražilo slunce. Jedním slovem: vegáč. Většina stoupání vytlačila, jen pár cvoků makalo. Musím pochválit Jarouška K., který dřel jak vůl.
  • Závěrečný sešup k autobusu na kraji Castelsarda už byl v pohodě. My vepředu jsme dojeli na čas. To znamená do půl třetí, kdy měl autobus zvednout kotvy a jet zpět do Isola Rossa. Bylo však nad slunce jasnější, že poslední cyklisté se k němu dovlečou hodně pozdě. Většina z nás tak prohlídku města nemohla stihnout. 
  • Já jsem na nic nečekal, obrátil kolo a začal šplhat do kopce, ze kterého jsme před chvílí přijel. Těsně před křžřovatkou u slona (I´Elefante) jsme najel na hlavní komunikaci a mastil to zpět. Až na úroveň Valledórie se jelo stále z kopce. Navíc s větrem v zádech. I překonání říčky Coghinas po estakádě šlo jak po másle. Zdaleka tak po másle pochopitelně už nešlo stoupání z Badesi do "milované" Paduleddy. Přirovnal bych jej k Řevničáku. Čili ke stoupání, které začíná ve vísce Řevnice na Berounce a končí na vrcholcích Brd.
  • Závěr už byl bonbónek: nácvik čtyřkilometrového prudkého sjezdu do Isola Rossa. 
  • Ten večer proběhl v našem apartmánu první hudební večírek.