Sardinie 2010: 4. den - Alghero, nuraghi Palmavera, Corte - Stintino, Pelosa

STRANA 1.   ZPĚT
  • To bylo velmi hezké poježděníčko. Leč jen do vesničky Pozzo San Nicola, kde se trasa znovu přitočila k moři a protivítr zesílil. Zcela otravný byl v blízkosti Stintina. Přestože silnice vedla téměř po vrstevnici, tak každý metříček do kopce s kombinací s protiproudem byl opruz.
  • K autobusu jsem dojel chvíli poté, co k němu dorazily i dvě kolegyňky, které to mastily už z Alghera. Jenže sen, pivo nebylo. Či lépe řečeno po řidičích ani vidu, ani slechu. A co dál? Byly tři hodiny odpoledne a do odjezdu autobusu daleko.
  • Nejdříve jsem se vydal okukovat pláž a mys Pelosa. Byla na rozdíl od všech jiných pláží našlapaná. Byla zde snad celá Sardinie. Vrátil jsem se k autobusu, ale řidiči stále nikde. Ani z našich lidí nikdo nepřibyl. Tak jsem jel do městečka Stintino, které jsem na cestě k mysu Pelosa pominul. Objížděl jsem záliv s plachetnicemi, když jsem spatřil na druhé straně Vláďu R. s Táňou. Nechal jsem je projet, projel jsem nábřeží Stintina a jakési centrum. Stintino je díra. Tak jsem se zase vrátil k autobusu. Řidiči stále nikde. Tak jsem zase jel směr mys Pelosa a usednul v jednom bystříčku, které jsem si již dopředu vyhlédl. Pláže zde byly velmi blízko. Po kafi jsem zase vyrazil už pokolikáté k autobusu a konečně úspěšně. Konečně bylo pivo. Ale co dál, když furt zbývalo tolik času? Napadalo mi, že bych mohl vyrazit napřed k Porto Torrés a nechat se cestou autobusem nabrat? Ale ani do toho se mi moc nechtělo.
  • A tak jsem se znovu vydal k bystříčku, tentokráte ovšem s doprovodem a bez kola. Sedli jsme si na pláži. Maruška samozřejmě vlezla do moře a kdoví ještě. Pozorovali jsme dva surfaři a tipovali, kdo z nich je větší břídil. Jeden z nich byl stále ve vodě. Ale jak jsem byl poučen, byl silný vítr a to není legrace pro nikoho.
  • Cesta autobusem zpátky mě sdělila, že mé rozhodnutí na kolo dopředu nevyrazit, bylo správné. Krajina k Porto Torrés za most nestála. V této části je Sardinie placka. A průjezd přístavním městem, tedy spíše po jeho boku je jako průjezd jadernými elektrárnami a hutěmi dohromady. Teprve o kousek dál, když se krajina zase o malinko zvedne nad moře, je vše hezčí.
  • Zbytek cesty byl po známých cestách. Až do Isola Rossa. 
  • Co se dělo večer, nemám tušení. Je to dávno a již si to nepamatuji.