Sardinie 2010: 4. den - Alghero, nuraghi Palmavera, Corte
- Stintino, Pelosa
-
To bylo velmi hezké poježděníčko. Leč jen do vesničky
Pozzo San Nicola, kde se trasa znovu přitočila k moři a protivítr zesílil.
Zcela otravný byl v blízkosti Stintina. Přestože silnice
vedla téměř po vrstevnici, tak každý metříček do kopce
s kombinací s protiproudem byl opruz.
- K autobusu jsem dojel chvíli poté, co k němu dorazily i
dvě kolegyňky, které to mastily už z Alghera. Jenže sen,
pivo nebylo. Či lépe řečeno po řidičích ani vidu, ani
slechu. A co dál? Byly tři hodiny odpoledne a do odjezdu
autobusu daleko.
- Nejdříve jsem se vydal okukovat pláž a mys Pelosa. Byla na
rozdíl od všech jiných pláží našlapaná. Byla zde snad
celá Sardinie. Vrátil jsem se k autobusu, ale řidiči stále
nikde. Ani z našich lidí nikdo nepřibyl. Tak jsem jel do městečka
Stintino, které jsem na cestě k mysu Pelosa pominul. Objížděl
jsem záliv s plachetnicemi, když jsem spatřil na druhé
straně Vláďu R. s Táňou. Nechal jsem je projet, projel
jsem nábřeží Stintina a jakési centrum. Stintino je díra.
Tak jsem se zase vrátil k autobusu. Řidiči stále nikde.
Tak jsem zase jel směr mys Pelosa a usednul v jednom bystříčku,
které jsem si již dopředu vyhlédl. Pláže zde byly velmi
blízko. Po kafi jsem zase vyrazil už pokolikáté k autobusu
a konečně úspěšně. Konečně bylo pivo. Ale co dál, když
furt zbývalo tolik času? Napadalo mi, že bych mohl vyrazit
napřed k Porto Torrés a nechat se cestou autobusem nabrat?
Ale ani do toho se mi moc nechtělo.
- A tak jsem se znovu vydal k bystříčku, tentokráte ovšem
s doprovodem a bez kola. Sedli jsme si na pláži. Maruška
samozřejmě vlezla do moře a kdoví ještě. Pozorovali jsme
dva surfaři a tipovali, kdo z nich je větší břídil.
Jeden z nich byl stále ve vodě. Ale jak jsem byl poučen,
byl silný vítr a to není legrace pro nikoho.
- Cesta autobusem zpátky mě sdělila, že mé rozhodnutí na
kolo dopředu nevyrazit, bylo správné. Krajina k Porto Torrés
za most nestála. V této části je Sardinie placka. A průjezd
přístavním městem, tedy spíše po jeho boku je jako průjezd
jadernými elektrárnami a hutěmi dohromady. Teprve o kousek
dál, když se krajina zase o malinko zvedne nad moře, je vše
hezčí.
- Zbytek cesty byl po známých cestách. Až do Isola Rossa.
- Co se dělo večer, nemám tušení. Je to dávno a již si
to nepamatuji.
|