Šlapárna jako za stara 2012: 1. den - pokus
o dobytí Třemšína
Trasa: Rožmitál
pod Třemšínem, nádraží - centrum - ubytovna U
Stadionu - centrum - alej
Johany - Flusárna - Voltuš - rozcestí Štadruž - Železná
panna - někde pod Holým vrchem (setkání s myslivci) - Železná panna
podruhé - rozcestí Štadruž podruhé - silnice pod Třemešným
vrchem - Hutě pod Třemšínem - oranice podél Kotelského
potoka - Starý Rožmitál - Rožmitál, ubytovna U
stadionu, cca 20
km |
- opět se ukázalo, jak
je důležité míti vůdce! Klubko účastníků "zájezdu"
čekalo na peróně č. 1 na chvíli přistavení rychlíku do Českých Budějovic.
Nebýt vůdce, čekala by skupina asi dodnes. Rychlík byl
totiž již přistaven, ale u perónu 1a a byl pomalu nastartován k odjezdu. Naštěstí
vůdce, který dojel ze vzdálené díry u Prahy, chybné
postavení turistů ihned po svém dostavení se na sraz poznal.
Díky tomu odjezd proběhl
hladce,
- při jízdě vlakem nás
benjamínek Voltku přesvědčil, že musíme jít s
dobou. Voltek bude mít svůj facebook. Pro Voltkaře. Tak se těšte!
- hledání ubytovny U stadionu
v samotném Rožmitále pod Třemšínem proběhlo s mírným kufrováním, ale chvíli před 11.
hodinou jsme byli ready a mohli vyrazit na trasu. Ta probíhala
na začátku takto: řeznictví Spaaru - Pivnice Koruna
- restaurace Panský dvůr,
- skutečně na trasu jsme
vyrazili až o dvě hodiny později. Tomu předcházelo
tradiční vystoupení Jitky Permanové, která si stěžovala
na polévku, která se jí zdála kyselá. Využila toho, že
jí místo nudlí dali rýži a neupozornili ji na to. Odešla
hladová a s ní Maruška S.,
- při odchodu z Rožmitálu již
svítilo sluníčko a bylo příjemně. Pro změnu místo
Jitky brblali Jarda K. s Honzou M., kteří chtěli zůstat
celý den v hospodě. Vůbec nechápali smysl pochodu na nějaký
vrchol,
- v lese bylo vlhko a rostly
houby. Podél cesty byla spousta ryzců. Zatímco Jirka H.
houby sbíral, Pavel H. si nos nabarvil naoranžovo,
- s Jirkou H. jsme vymysleli zkratku, jak
dobýt vrchol Třemšín rychleji. Samozřejmě mimo
turistické cesty. Díky tomu jsme se seznámili se Železnou
pannou, leč do cesty se nám postavili myslivci, kteří měli
v trase naší zkratky honitbu. Museli jsme se vrátit. Čas
říkal, že ten den již vrchol Třemšín asi nedobudeme.
Dobyli bychom, ale nikdo z výpravy po tom netoužil. Snad
kromě Rychlého Pavla. Účastníci spíše chtěli vědět, kdy se konečně začnou péct buřty? Vyjma Jardy,
ten si svoje párečky s pomocí dalších sežral již v
Pivnici Koruna,
|