Expedice 2015: Bretaň 3. den: poloostrov Quiberon

• 09:00 odjezd z kempu. Hlavním cílem byl poloostrov Quiberon (bretoňsky Kiberen)
• 09:30 nejdříve nás čekala krátká návštěva trhu (marché) v Carnacu, v centru města. Neukázal nic zvláštního, co by člověk jinde neznal. Jen jsme se seznámili s místními prima uzeninami a sýry. Novinkou bylo seznámení s bretonským koláčem jménem "far a la breton". Kdo ho ochutnal, seznal, že jeho pojídání se dá obejít, neboť za moc nestojí na rozdíl od jiných místních specialit. Dělá se z polohrubé mouky a cpou se do něj sušené švestky. Je dost tuhej
• 10:10 to daleko zajímavější byla zastávka ve vesnici Le Pó u místních rybářů, kteří chovají ústřice (huître, fon. ɥitʀ). Já místní odchov nazval ústřicárna podle vzoru cochcárna. Tradičně se ukázalo, že lidé se v případě ústřic dělí na dvě výrazné skupiny. Jedna dostává osypky při představě konzumace, druhá je nadšená. K těm překvapivě patřila i část lidí mezi námi, která ještě ústřice nikdy nezkusila. No prosím, a že si lidé musí dlouho zvykat! Já jsem si tradičně pochutnal, stejně jako předchozího večera 
• 10:40 následoval poměrně dlouhý přejezd s dvěma zastávkami ve vesnici Plouharnel, kde jsme my ústřicový labužníci dohonili vláček odmítavců. První zastávka byla přímo v centru obce u kostela Saint-Armel, druhá u kaple Notre-Dame des Fleurs. Zde jsme narozdíl od Šuanů nenastoupili cestu směr vnitrozemí, ale konečně cílený poloostrov
• 11:40 k pevnosti Fort de Penthiévre, která je v podstatě začátkem Quibeornu, byl ještě kus cesty. Zejména kvůli zastávce u oceánu u vesničky Penthiévre. Oceán byl sakramentsky daleko a vydalo se k němu jen pár jedinců. Stejně tak do blízkosti pevnosti. Většina cyklistů přímočaře směřovala do maličkého přístavu Portivy. V té době již ustoupila ranní mlha a sluníčko začalo svítit. Většina zasedla ke kafi, někdo využil malého trhu na nábřeží. Ústřice zde byly levnější
• 12:30 naše malá šestice (já s Lídou, Pavel s Věrou, František s Ivetou - tedy sedmice, protože se k nám začala přidávat Jana J.) jsme pokračovali dál ve snaze co nejrychleji objíždět dlouhé rozeklané pobřeží Côte Sauvage. Většina jela po klikatící se asfaltce, jen já jsem se vrhl do dobrodružství zdolávání písečné stezky podél blíže u břehu. Většinou je zde zákaz po ní jet, je pro pěší, ale nikdo po ní moc nechodí. Často jsem se brodil pískem. V jednom místě zapříčinil odliv, že vzniklo mezi skalisky mořské mělké jezírko, ve kterém se cachtali turisti. Trochu jsem jim záviděl.
• 13:30 jižního okraje poloostrova jsme dosáhli v přístavu Porto Maria/Quiberon a šli na oběd, do restaurace Le Turbotin. Přidal se k nám Martrin S. Myslím, že jsem si dal tradiční mušle (moules). Ale už nevím v jakém provedení. Nejspíše a la créme, protože den předtím jsem měl mariniers. Mušlím jsem se v Bretagni věnoval intenzívně a ta nejlepší provedení teprve přišla