Expedice 2015: Bretaň 4. den: Golfe de Morbihan a Vannes

• 09:00 opět brzký ranní odjezd z kempu, čekal nás trochu delší přesun
• 10:10 k vykládání kol došlo u vesničky Le Hézo. Protože některým trval výjezd dlouho, jel jsem s Věrou, Lídou a Janou napřed. Netrefili jsme úplně přesně nájezd na tu správnou cyklostezku a jeli chvíli po jiné směr obec Saint-Armel. Podobně na tom byl Vláďa Nývlt. Nedával pozor u hlásání. Netrvalo to dlouho a přejeli jsme na tu správnou. Mezitím nás většina lidí předjela
• 11:00 když už jsme začali hlavní skupinu dohánět, Věra počtvrté píchla. Nepříjemný fór spočíval v tom, že den předtím, u třetího píchání, nebyla skupina odborníků schopna objevit, v čem spočívá kouzlo Věřina častého píchání. Pravděpodobně to způsobovala páska, neboť se dírky na pneu objevili ve stejném úhlu od ventilku na vnitřní straně pláště. Ne tedy přes plášť. Pánové evidentně osově duši prohodili. Zalepil jsem místo pořádným flastrem, protože na vnitřní pásce nešlo nic nahmatat
• 11:40 duše držela jak známá víra a téměř s hodinovým zpožděním jsme dorazili i my k hradu Suscinio, kde poskakoval nervózní Pavel
• 12:30 následovala dlouhý průjezd podél dun ve směru na obec Saint-Jacques, kde jsme narazili na Františka s Ivetou. V přístavu na trhu opět prodávali bretonský far. Zasedli jsme do restaurace na břehu, ale sdělili nám, že nevaří. Prý musíme za roh. Šli jsme za roh a dobře se najedli. Myslím, že jsem si dal moules a la mariniére
• 14:40 další cestování bylo chvíli u moře, chvíli ve vnitrozemí, než jsme dorazili v Saint-Gildas-de-Rhuys ke kostelu opatství. A začalo hledání cyklotrasy. Podle rozdaných map. Zde se musím zastavit a něco k mapám a cyklotrasám v Bretani něco říci. Cyklotrasy jsou vedeny po bezpečných cestách, ne ale vždy po cyklostezkách. Často jsou vedeny i po místních poměrně prázdných silničkách. To v důsledku mnohdy znamená, že nevedou podél pobřeží, ale vnitrozemím nebo zalesněnými partiemi, odkud není nic vidět.