Expedice 2015: Bretaň 4. den: Golfe
de Morbihan a Vannes
- Pro další dny z toho vyplývalo:
se jich až tolik nedržet, zvláště když se odkláněly od mořského
pobřeží. Jízda podél moře měla samozřejmě svá rizika. Ne
každý úsek se dal bez problémů projet. Problémy měly méně
techničtější jezdci a krosaři. Zato bikeři si to užili. V
takových případech bylo dobré aspoň na chvíli sjet na
cyklotrasu. Vyplynulo z toho i to, že CK nemá možnosti jízdy podél
moře zdaleka tolik zmapovány, což bylo v mnoha případech škoda.
- 15:20
až do Port Navalo/Arzon
jsme jeli po cyklotrase. K naší škodě. V jedné fázi před městem
Arzon, kdy se cyklotrasa přehoupla na severní část poloostrova
(místní název Presqu´ile-de-Rhys), jsem sjel na dřevěný
chodníček či lávku a vydal se vstříci dobrodružství podél příbřežních
bažinek. Byl samozřejmě pro pěší, ale nikdo po něm nešel. V
přístavu Port Navalo jsme narazili na velkou část našich sedících
v hospodě. K majáku se na kolech dostat nedá, cesta je jenom pro
pěší. A tak jsme hned nastoupili cestu zpět. Kvůli možnému nákupu.
Tentokráte jsme se při odjezdu z přístavu už tolik cyklotras
nedržely. Jízda po nich je sice rychlejší, ale nudnější
- 16:30 projeli jsme vesničkou Port Brillac
ve snaze zahlédnout na severu poloostrova něco ze zátoky Morbihan.
Bohužel severní břeh je zarostlý a míst, kde lze něco
vykoukat, je málo
- 17:00
autobus v městečku Sarzeau jsme našli bez problémů. Stál
u supermarché, kde jsme mj. dokoupili dřevěné uhlí
- 18:40 začátek návštěvy města
Vannes byl poněkud hektický. Tam, kde se dalo parkovat, se
parkovat nedalo (kolikrát se to stalo během zájezdu). Takže jsme
do centra museli mírně řečeno překlusat, abychom neztráceli čas.
Opět se projevila jistá hektika programu. My, co jsme si chtěli
prohlédnout město v klidu s jídlem, jsme neuspěli. Místo dvou
hodin z toho časově nakonec nezbývala ani hodina a půl. A to je
málo. Přesto jsme se po procházce zahradami v okolí hradeb a středem
města pokusili o večeři. V luxusní restauraci La Brasserie
des Halles jsme si objednali
a čekali. Vše probíhalo skvěle. Pavel si objednal tataráka.
Servírka se jej ptala, co všechno do toho chce? Chtěl i koňak.
Umně vše zamíchala a opustila. A pak jsme čekali, volali do
autobusu kvůli zpoždění, pokusili se uhonit personál. Vše bez
šance. Nakonec jsme zaplatili víno a vypadli. Pavel zdálky a v myšlenkách
pozoroval tatarák. Po celou cestu se nemohl smířit s tím, že mu
večeře masa unikla těsně před nosem. Byl značně frustrovaný
- 20:30 jsme nasedli do
autobusu, vrátili se do
kempu a dali si tradiční bagetu. Nebyla ani chuť grilovat. Na hlásání
bylo zbytečné chodit
|