Expedice 2015: Bretaň 4. den: Golfe de Morbihan a Vannes

STRANA 1.           ZPĚT
  • Pro další dny z toho vyplývalo: se jich až tolik nedržet, zvláště když se odkláněly od mořského pobřeží. Jízda podél moře měla samozřejmě svá rizika. Ne každý úsek se dal bez problémů projet. Problémy měly méně techničtější jezdci a krosaři. Zato bikeři si to užili. V takových případech bylo dobré aspoň na chvíli sjet na cyklotrasu. Vyplynulo z toho i to, že CK nemá možnosti jízdy podél moře zdaleka tolik zmapovány, což bylo v mnoha případech škoda.
  • 15:20 až do Port Navalo/Arzon jsme jeli po cyklotrase. K naší škodě. V jedné fázi před městem Arzon, kdy se cyklotrasa přehoupla na severní část poloostrova (místní název Presqu´ile-de-Rhys), jsem sjel na dřevěný chodníček či lávku a vydal se vstříci dobrodružství podél příbřežních bažinek. Byl samozřejmě pro pěší, ale nikdo po něm nešel. V přístavu Port Navalo jsme narazili na velkou část našich sedících v hospodě. K majáku se na kolech dostat nedá, cesta je jenom pro pěší. A tak jsme hned nastoupili cestu zpět. Kvůli možnému nákupu. Tentokráte jsme se při odjezdu z přístavu už tolik cyklotras nedržely. Jízda po nich je sice rychlejší, ale nudnější 
  • 16:30 projeli jsme vesničkou Port Brillac ve snaze zahlédnout na severu poloostrova něco ze zátoky Morbihan. Bohužel severní břeh je zarostlý a míst, kde lze něco vykoukat, je málo
  • 17:00 autobus v městečku Sarzeau jsme našli bez problémů. Stál u supermarché, kde jsme mj. dokoupili dřevěné uhlí
  • 18:40 začátek návštěvy města Vannes byl poněkud hektický. Tam, kde se dalo parkovat, se parkovat nedalo (kolikrát se to stalo během zájezdu). Takže jsme do centra museli mírně řečeno překlusat, abychom neztráceli čas. Opět se projevila jistá hektika programu. My, co jsme si chtěli prohlédnout město v klidu s jídlem, jsme neuspěli. Místo dvou hodin z toho časově nakonec nezbývala ani hodina a půl. A to je málo. Přesto jsme se po procházce zahradami v okolí hradeb a středem města pokusili o večeři. V luxusní restauraci La Brasserie des Halles jsme si objednali a čekali. Vše probíhalo skvěle. Pavel si objednal tataráka. Servírka se jej ptala, co všechno do toho chce? Chtěl i koňak. Umně vše zamíchala a opustila. A pak jsme čekali, volali do autobusu kvůli zpoždění, pokusili se uhonit personál. Vše bez šance. Nakonec jsme zaplatili víno a vypadli. Pavel zdálky a v myšlenkách pozoroval tatarák. Po celou cestu se nemohl smířit s tím, že mu večeře masa unikla těsně před nosem. Byl značně frustrovaný
  • 20:30 jsme nasedli do autobusu, vrátili se do kempu a dali si tradiční bagetu. Nebyla ani chuť grilovat. Na hlásání bylo zbytečné chodit