Expedice 2015: Bretaň 7. den: Pont Aven - Concarneau

• 16:00 k převoznímu parníčku na východní straně zátoky jsme se dostali v pořádku. A jen jsme tam dorazili, ihned se za námi přihnala ze všech možných stran spousta českých cyklistů. Náši. Většina se rozhodla parník použít, my jsme se rozhodli zátoku objet přes velký přístav kolem velkých rybářských trailerů až k hlavní bráně starého města zvaného Ville Close. Franta se ihned z kraje zařekl, že v tom davu s kolem nepůjde. Náš postup hlavní třídou vyústil v to, že v prostřed jsme potkali zbytek autobusu kráčející proti nám. Bez kol. Někde je odložili
• 16:40 projití hlavní třídy na druhou stranu je otázka chvíle. Třída je plná giftů a restaurací. My skončili v restaurantu Le P´tit Bac, kde jsem si objednal Cafe Cognac
• 17:15 ještě než jsme opustili Concarneau, mnozí si koupili bagetu a chlapi poznali skutečnou public toaletu, kdy je chránila pouze nevysoká deska, takže byli vystaveni pohledům a jejich činnost mohla být téměř na 80 procent kontrolována. Přehnaně řečeno jim nebylo vidět akorát to přirození
• 17:45 konečně jsme vyjeli. To už jsme byli v nakládání poměrně zkušení a řídítka se otáčela všem. Snad až na jednu výjimku. Mazali většinou po rue nationale vnitřní Bretaňskou krajinou, jejíž význačnost čichová spočívá v cítění mnoha metanu. Krajina je zelená, ale poměrně prázdná, vesnice jsou dost jedna jako druhá
• 21:30 do kempu Le Touesse na kraji Dinardu jsme přijeli téměř za tmy. Stačili jsme si zamluvit mušle na další den pro 6 lidí, protože restaurace končila. Další zjištění bylo, že zde grilovat nebudeme. Nikde žádný gril. Měli jsme poloviční štěstí, neboť jsme dostali mobilhome pro šest lidí. Větší pokoj jsme přenechali dlouhánovi mezi námi a sami si vzali dva malé pokojíčky, kde snad nebyla ani ulička. Mobilhome pro 6 lidí byl totiž stejně veliký jako ten pro 4
• 22:00 vzhledem k pozdnímu návratu jsme měli studenou večeři a hlásání opět vynechali