Jindřichův Hradec (Jižní Čechy)
Zlatý věk města končí rokem 1604, kdy vymřeli páni z Hradce, a panství převzal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Vypuknuvší 30letá válka byla počátkem úpadku Jindřichova Hradce, byť byl v té době dokonce druhým největším městem celého Království Českého. Koncem 17. století převzali panství Černínové z Chudenic a vlastnili je až do roku 1945. 18. století znamenalo pro město útlum, třebaže z této doby pochází jedna z dominant – sloup Nejsvětější Trojice. Roku 1773 zasáhl Jindřichův Hradec ničivý požár a v roce 1801 další, ještě katastrofálnější. Vyhořelo přes 300 domů a několik desítek lidí uhořelo. Jindřichův Hradec získal po požáru nový klasicistní vzhled. V první polovině 19. století se stalo město centrem národního obrození. Následná krize soukenictví a nerealizovaná stavba železniční tratě z Prahy do Vídně zpomalily rozvoj města. V roce 1887 došlo na přestavbu bývalého vodního mlýna na Křižíkovu elektrárnu a město dostalo, jako druhé v Čechách, provizorní elektrické osvětlení. Dne 1. dubna následujícího roku se rozsvítilo elektrické světlo ve městě natrvalo. Jindřichův Hradec byl prvním městem v Rakousko-Uhersku, kde bylo zavedeno elektrické osvětlení i do soukromých domů. K 1. listopadu 1940 vláda Protektorátu Čechy a Morava svým nařízením č. 388/1940 „o některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“ připojila Jindřichův Hradec s okolím k zemi Moravskoslezské a učinila tak na více než na čtyři a půl roku toto město nejzápadnější obcí této země. Po osvobození Československa roku 1945 se Jindřichův Hradec vrátil zpět do Čech. Vznikly nové průmyslové podniky, stavěla se sídliště, školy, poliklinika, sportovní zařízení, vybudovaly se nové komunikace, přibylo obyvatel… Centrum města si ale podrželo svůj historický ráz a na počátku padesátých let bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Získalo ale také charakter pohraničního provinčního města. To se změnilo až po listopadu 1989, kdy se do té doby přísně střežené pohraničí začalo rozvíjet. Město získalo zpět svůj historický majetek a započalo s opravami a renovací historických budov, zejména vojenských objektů, jako byla bývalá jezuitská kolej, Švecova a ženijní kasárna nebo tzv. pekhaus. Také původní a noví majitelé začali opravovat své domy.
|
