Bučovice (okres Vyškov)

HISTORIE

První písemné zmínky o Bučovicích (Budeshewicz, Budisswitz – není však jisté, zda se nejedná o Budišovice), jako o majetku rodu Benešovců, se objevily v roce 1322 na listině Velehradského kláštera. Historie města je podstatně starší, o čemž svědčí nález základů velkého románského kostela. Vznik městečka se tak dá datovat již do 12. století. Bučovice ležely na důležité cestě z Brna do Uher, což prospívalo obchodu. Na druhou stranu však tato poloha přispívala k častým vojenským vpádům. Ve druhé polovině 15. století se např. zmocnil bučovické tvrze uherský král a rakouský vévoda Matyáš Korvín.

Majitelé Bučovic se často střídali a jednotné panství se podařilo vytvořit až na počátku 16. století spojením bučovického a nemotického statku v rukou Tase z Ojnic. Od té doby prosperovala řemesla, byly vysazeny vinohrady, dařilo se rybníkářství. O rozvoj Bučovic se značně zasloužil, toho času snad nejbohatší moravský aristokrat, Jan Černohorský z Boskovic. Zdědil panství v roce 1571, který započal s budováním zcela nové renesanční rezidence. V nevelkém městečku tak vznikl ve třetí čtvrtině 16. století jeden z nejhodnotnějších renesančních zámků v českých zemích. Rodový majetek připadl časem Lichtenštejnům a od té doby je osud města spojeny právě s tímto rodem.

V roce 1600 získali obyvatelé městečka od Maxmiliána z Lichtenštejna osvobození od vrchnostenských robot a navíc obdrželi právo vinného šenku. V polovině 17. století byl postaven v severní části náměstí nový barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. 

V 17. století zasáhla Bučovice třicetiletá válka. V roce 1620 bylo město vypáleno Uhry. Největší vojenské střetnutí však zažilo roku 1645, dne 22. června přitáhl od Brna oddíl asi 500 Švédů, kteří kromě kostela vydrancovali celé město. Pokusili se dobýt i zámek, ten byl však ubráněn bučovickými měšťany, vrchnostenskými úředníky, myslivci a služebnictvem. Téměř polovina Švédů při této vojenské akci zahynula, zbytek pak odtáhl na Brno.