Manětín (Plzeňsko a Český les)

Za vlády Lažanských prožíval Manětín období nebývalé prosperity a hospodářské stability. Mezi osobnosti, které se velmi zasloužily o rozkvět města po hospodářské i umělecké stránce, náleží hrabě Václav Josef Lažanský (1673-1715) a zejména jeho manželka Marie Gabriela Lažanská (?-1758), vnučka Humprechta Černína z Chudenic. Tato štědrá podporovatelka umění se snažila ze svého skromného venkovského panství vytvořit sídlo dvorské kultury. Svědčí o tom přítomnost řady vynikajících umělců - sochařů Štěpána Borovce a Josefa Herschera, malířů Petra Brandla, Filipa Kristiána Bentuma a Václava Dvořáka. Okruh umělců, kteří v té době v Manětíně působili, netvořili jen výtvarníci. Často zde pobýval plaský cisterciák Mauritius Vogt, kartograf, historik, ale i vynikající varhaník a komponista. K hudebníkům na manětínském dvoře patřili i Jaroslav Plánický a jeho syn Antonín Josef, vychovatel hraběcích dětí, a další umělci.

Zámek byl podroben vrcholně barokní přestavbě, zejména působením Marie Gabriely po velkém požáru v roce 1712. Ten 22. září zachvátil celý střed města. Vyšel z domu čp. 92 a postihl kostel sv. Jana Křtitele, školu, přes polovinu měšťanských domů a zámek, ten pravděpodobně zůstal z části obyvatelný. Vrchnost záhy zahájila radikální přestavbu. Podle posledních stavebně-historických průzkumů byl architektem, jemuž Manětín vděčí za barokní podobu zámku, kostela i urbanistickou koncepci náměstí, Tomáš Hafenecker (1669-1730). Uznávaný odborník, pozdější císařský stavitel, vypracoval projekt manětínského zámku v letech 1712-1715 a jako dohlížející architekt vedl stavbu téměř do konce, až do roku 1730, kdy zemřel. Realizační práce pak měl na starosti jeho krajan, Jan Jiří Hess, polír z tyrolského Reuttu, který do Manětína přišel se skupinou zedníků na počátku druhého desetiletí 18. století. Zámek byl oproti dosavadnímu stavu výrazně rozšířen. Byla vystavěna dlouhá podélná patrová budova půdorysu písmene L s přilehlým hospodářským dvorem, tvořící celou jižní stranu náměstí. Protáhlé průčelí má 33 okenních os a je členěno třemi vstupními portály. Na západní straně je zámek spojen krytou chodbou s oratoří kostela sv. Jana Křtitele.

Charakter náměstí se barokní přestavbou zcela změnil. Dosavadní svah byl uměle vyrovnán trojicí vysokých teras, ozdobených kašnami, galerií barokních soch, sousoší a váz. Výstavba v následujících stoletích vedla k rozvinutí města podél hlavní ulice na obě strany, centrum však zůstalo bez podstatných změn.

Po zrušení patrimoniální správy se Manětín stal centrem soudního okresu Manětín. Byl živým městečkem. Podle sčítání lidu v roce 1890 v něm žilo 1343 obyvatel, z toho 977 Čechů a 363 Němců. Většina se hlásila k římskokatolickému vyznání, pouze 6 k židovskému náboženství.