Benešov nad Ploučnicí (Severozápadní Čechy)

Od Michaloviců a Berků k Husitům

Benešov byl založen v údolí řeky Ploučnice (Polzen), kde byla vedena trasa spojující údolí Labe (Elbe) s cestou vedoucí z Prahy do východního Saska (Sachsen) a Lužice (Lausitz). První zmínka o názvu místa pochází z roku 1311 – Benessau. Jméno je pravděpodobně odvozeno od jednoho z členů rodu Michalovců Beneše Věrneho. Jan z Michalovic byl čilým kolonizátorem a tak mělo město německý národnostní charakter. V roce 1392 Jan III. Z Michalovic propůjčuje Benešovu městská práva. Roku 1407 kvůli finanční tísni prodává část panství s hradem Ostrý Hynku Berkovi z Dubé. 

Hynek byl odpůrcem Husitů, ale přestože město bylo v té době už opevněno zděnými hradbami a příkopy, před Husity jej to neochránilo. Roku 1426 bylo město dobito sirotčími vojsky Jana Roháče z Dubé. Obléhatelé půlku obyvatelstva pobili, město zapálili a zmocnili se majetku. Město se pak poměrně dlouho vzpamatovávalo.

15.-17. století (Vartenberkové, Trčkové, Salhausenové)

V roce 1450 získává Benešov včetně celého panství nový majitel Jan z Vartenberka  (Warteberk). Sídlo Vartenberků se rozkládalo v místech dnešního Horního zámku a jeho přilehlých budov. Nedobrým rokem je pro město rok 1496, kdy umírá 576 obyvatel města. Roku 1511 jsou Vartenberkové nuceni zadlužené panství prodat. Novým majitelem panství se stává Mikuláš Trčka z Lípy (Leipa, u Hradce Králové), který zahajuje opravu hradeb vč. třech městských bran. (Podoba městských bran se zachovala na originálech z první poloviny 19. století od malíře Preysse.) Dle renesančního kronikáře byl feudální majitel tuhým kacířem a pronásledovatelem baptistů. Roku 1515 prodává Trčka Benešov bratřím Salhausenovým za 70 000 kop. S jejich příchodem začíná ve městě období největšího rozkvětu. Podnikají velkolepou přestavbu Horního zámku v úmyslu povýšit Benešov na trvalé honosné sídlo rodu.