Benešov nad Ploučnicí (Severozápadní Čechy)

19. století

Vybudováním nových komunikací v roce 1826–1831 směrem na Žandov (Sandau) a Českou Kamenici (Böh. Kamitz) a do Děčína dostává rozvoj města nový impuls. V roce 1838 se z Benešova stává důležitá obchodní křižovatka. Revoluční rok 1848 osvobodil poddané od roboty. Benešov se r. 1850 stal sídlem soudního a berního okresu a stal se poměrně rychle centrem moderní státní správy s prosperujícím průmyslem. Roku 1851 zde postavil Johan Münnzberg jeden ze svých textilních podniků. Dalšímu rozvoji průmyslu i města pomohla stavba železnice v roce 1869. Bohužel r. 1871 dochází v městě k požáru, který svým rozsahem neměl obdoby v celých Severních Čechách. Padlo mu za oběť téměř celé město. Zůstaly jen oba Salhausenské zámky, kostel s farou, Thunovský špitál a několik renesančních domů. 

I. světová válka a Deutsch–Böhmen

Další rozvoj rozvíjejícího se a prosperujícího města přerušuje I. světová válka. Po vyhlášení ČSR bylo německými poslanci 29.10.1918 rozhodnuto o odtržení pohraničí od českých zemí. Vzniká tzv. Deutsch–Böhmen, jehož okresy Děčín (Tetschen), Benešov nad Pl. (Bensen) a Česká Kamenice se stávají čím dál více izolovanější a jejich dny jsou v podstatě sečteny. V prosinci obsazují město česká vojska což byl konec činnosti BNR. 

V rukou Thunů zůstal po založení ČSR velkostatek o rozloze cca 1300 ha a několik budov Horního zámku. Pozemkovou reformou byla zemědělská půda velkostatku zredukována na 551 ha a hlavní budova Horního zámku se v roce 1925 stala majetkem města. Bylo do ní přestěhováno městské muzeum.