Benešov nad Ploučnicí (Severozápadní Čechy)

I když bylo panství rozděleno na dvě části, přesto bratří Jan a Bedřich mladší zpočátku vládli společně. Ještě za nedílného držení bratři zahájili výstavbu salhausenské rodové pohřební kaple. Ve svém celkovém pojetí nevybočuje ani tato stavba z rámce dosavadní, pozdní gotikou ovlivněné severské architektury. Význam kaple tkví proto spíše v renesančních náhrobcích Salhausenů i jejich příbuzných.

K vzájemnému odcizení bratří dochází po roce 1570. Prý za odcizením byly jejich manželky. Od té doby byl Benešov rozdělen na dvě poloviny (což zůstalo až do roku 1850); tedy jedna polovina Benešova a část panství patřila k Hornímu zámku a druhá část Benešova s příslušným panstvím k Dolnímu zámku. Rozdělením nastává pro budoucnost nepřehledná situace v přesunech těchto částí majetků a je tedy nutné hned zpočátku pro přehlednost držby v dalších staletí si vymezit vlastnické vztahy k Hornímu a Dolnímu zámku odděleně.

Kolem roku 1578 si Wolf nechal přistavět při Dolním zámku vlastní renesanční palác, tzv. Wolfovo křídlo. 

Roku 1594 při vypořádání dědictví dochází k závěru držby Horního zámku rodem Salhausenů. Dostává se do rukou starého šlechtického rodu pánů ze Starschedelu (Staršedlové ze Staršedlu) v Sasku.

Dolní zámek zůstává v držení rodu až do roku 1620. V roce 1576 zdědili Dolní zámek s příslušným panstvím synové Jana ze Salhausenu Volf a Antonín. O dva roky skončila výstavba areálu a každý měl vlastní objekt. Neuvážlivým skupováním vesnic a pozemků se dostal Antonín do finančních nesnází a začal upadat do dluhů. Rozprodej majetku začal v roce 1606. V roce 1612 musel Antonín starší ze Salhausenu odstoupit Dolní zámek s polovinou města, s příslušným zbylým pozemkovým majetkem a s veškerými dluhy Janovi z Vartemberka na Novém zámku a Kamenici. A tak se stal z Antonína ze Salhausenu, který byl ještě před několika lety bohatý a prosperující vlastník poměrně rozsáhlého pozemkového majetku, zchudlý šlechtic. Je o něm známo, že byl veselé hýřivé povahy, měl rád přepych a žil v přátelství se svými poddanými. Odchodem Antonína staršího ze Salhausenu z benešovského zámku v roce 1612 se uzavřelo období rozsáhlé stavební činnosti na celém zámeckém areálu, který budovali jeho předkové od roku 1522.