Benešov nad Ploučnicí (Severozápadní Čechy)

Salhausenové

Starý německý rytířský rod, pocházející z místa Salhausen nad Sálou u Dessavy, později přesidlivší na Míšeňsko. Rod se v průběhu 15. století rozšířil do několika příbuzenských větví. Počátkem 16. století příslušníci jedné rodové větve Salhausenů, jejíž zakladatelem byl Bedřich ze Salhausenu († 1480), přicházejí do severních Čech na Děčínsko a Ústecko a usazují se zde. Postupem doby část rodu vymřela a část se jich vystěhovala v průběhu 17. století zpět do Míšeňska. Později v 19. století se v Čechách ještě na krátký čas objevují, ale pak o nich zprávy mizejí.

Salhausenové patřili po mnoho desetiletí k významným dvořanům saského dvora a věrně sloužili saskému vévodovi Jiřímu. Pro svou náklonnost k Lutherovu reformnímu učení však počátkem 16. století upadli v nemilost, a proto raději prodali své míšeňské statky a začali nové zakupovat v Čechách.

Do Čech jako první z této rodové větve přišel v roce 1515 Jan ze Salhausenu (*kol. 1480 - †1550), který koupil děčínské a benešovské panství od Mikuláše Trčky z Lípy pro sebe a své bratry Volfa a Bedřicha za částku 70.000 kop. O dva roky později byli Salhausenové majestátem povýšeni do stavu svobodných říšských pánů.

V r. 1522 bratři Volf, Jan a Bedřich dělili společný majetek, Volf/Wolf dostal peníze a odstěhoval se do Ilburku, Jan si ponechal Děčín s Březnem a Svádovem a Bedřich dostal Benešov s hradem Ostrým, Markvartice, Kamenici, Žandov a Sloup. Od té doby bylo v Benešově centrum samostatného panství.

Bedřich ze Salhausenu (*1489 - †1562) v krátké době po osamostatnění započal v letech 1522-1524 s  přestavbou starší panské budovy, která stála při hradbách v severozápadní části města, na nový renesanční palác, dnes tzv. Horní zámek. Tato budova byla stavěna ve stylu architektury severské či saské renesance, která ovládla především severní pohraniční oblasti, a kde se jejím nejvýznamnějším střediskem stalo právě město Benešov nad Ploučnicí. Ještě později, i po polovině 16. století, se na zdejších zámcích uplatňovaly prvky pozdní gotiky, se síťovými žebrovými klenbami a šnekovými schodišti v polygonálních věžích, tedy podobně jako v sousedním Sasku.