Duchcov (Severozápadní Čechy)
Historie Obec samotná vznikla v závěru 12. století. Město mělo mnoho jmen: jako ves pod názvem Hrabišín vystupuje na počátku 13. století, později se mění na Tokczaw (1241), Dokczaw a roku 1663 Duchcov. V době 30. leté války (1618–1648) bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova, který zde 13 let pracoval jako knihovník, napsal paměti a také zemřel. První snaha o zahájení těžby hnědého uhlí je datována k roku 1761. Roku 1763 v Duchcově vznikla manufaktura na výrobu punčoch. Týž rok byl také otevřen první obecní důl sv. Trojice. Roku 1849 vznikl duchcovský cukrovar a první sklárna v severozápadních Čechách. Roku 1853 byla založena keramická manufaktura Eduarda Eichlera, později proměněná v porcelánku Royal Dux. S rozvojem železnice po polovině 19. století došlo ke zvýšení významu Duchcova jako dopravní křižovatky, byla zahájena také povrchová těžba uhlí. Ta s postupem techniky v minulém století narostla do takových rozměrů, že ohrozila samotnou existenci města (v okolí Duchcova zanikly v důsledku těžby desítky obcí). V letech 1853–1960 byl Duchcov okresním městem. V osmdesátých letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo už k zbourání několika významných památek – v roce 1959 zejména barokní špitál v zámecké zahradě (zachovala se z něj pouze freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámecké zahradě). Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence duchcovského viaduktu. Jiné informace tvrdí, že se ukázala malá výtěžnost uhlí pod městem. Přesto těžba uhlí měla za následek zánik dvou obcí, jejichž území dnes spadá pod Duchcov – Hrdlovky a Liptic. V roce 2009 probíhala v okolí rekultivace vytěžených ploch. |