Od 30leté války do roku 1945

V době rekatolizace odešlo – podle seznamu ze 3. prosince 1652 – z Jiřetína 108 osob. Až do vydání císařského patentu r. 1765 užívalo město právo hrdelního soudu II. stupně. Popraviště bylo na Šibeničním vrchu.

Druhá a poslední přestavba zámku proběhla v letech 1786–1803. Byla strženy gotické a renesanční paláce, vše srovnáno a opatřeno jednotnou fasádou. Jako nová dominanta zámku byla postavena štíhlá hodinová věž. Zámek tak získal barokně-klasicistní podobu, ve které se zachoval až dodnes.

V roce 1805 byla přes Stožecké sedlo vybudována dodnes používaná silnice. Vedla tudy stará obchodní cesta, na níž se v podhradí Tolštejna vybíralo mýtné. V roce 1907, v souvislosti s reformou veřejné správy, zrušením panství a vytvoření okresů se stává součástí politického okresu Rumburk, později připadl okresu Varnsdorf.

Nejvyššího počtu obyvatel Jiřetín dosáhl v roce 1880. Po polovině 19. století, díky odklonu hlavní silnice, a v návaznosti na průmyslový a stavební rozvoj nedalekého Varnsdorfu, se Jiřetín přestal půdorysně rozvíjet. R. 1909 byla v Jiřetíně zavedena elektrická energie.

Po I. světové válce došlo k velkým pozemkovým změnám, velkostatek Rumburk propadl pozemkové reformě. Od knížete Jana z Lichtenštejna jej vykoupil československý stát.

V roce 1934 bylo bez práce v Jiřetíně 282 lidí, jejich počet stoupl do roku 1938 až na 400. Nezaměstnaným začínala pomáhat Sudetendeutsche Volkshilfe. 2. října 1939 obsadily Jiřetín jednotky wehrmachtu. Německé obyvatelstvo, které vítalo zábor s neskrývaným nadšením, pod dojmem válečných událostí záhy vystřízlivělo. Došlo převedení prakticky všech podniků na válečnou výrobu.