Kadaň (Severozápadní Čechy)

S učením františkánů-observantů kadaňské obyvatele poprvé seznámil mnich a provinciál řádu Jan Kapistrán na své misijní cestě do Čech, konané v letech 1451–1454. Po polovině 15. století podniklo několik kadaňských měšťanů pouť do Říma. Ti pak za podpory rodiny Fictumů založili brzy po roce 1468 za městem při obchodní stezce do Saska malou kapli Čtrnácti sv. Pomocníků, která se brzy stala poutním místem katolíků z českých zemí i Německa. Od roku 1470 uděloval míšeňský biskup návštěvníkům kaple pravidelně odpustky. Roku 1473 zmocněn papežem Sixtem IV. (1471-1484) převzal provinciál českomoravské provincie Gabriel (Pavel z Moravy) se svolením krále Vladislava II. tuto kapli pro řád františkánů. Brzy potom byl místo kaple postaven trojlodní kostel Panny Marie. 

Hlavním dobrodincem nového kostela a kláštera se stal Jan Hasištejnský z Lobkovic a jeho bratr Bohuslav. Dali malý kostel podstatně rozšířit a štědře jej podporovali a jeho první část (pravděpodobně jen presbytář a nedokončená část chóru) 24. září 1480 vysvětil hieropolský biskup Johann Ludovici ke cti Boží a Čtrnácti Svatých pomocníků. Jan dal areál podstatně rozšířit a štědře podporoval jak stavbu, tak vnitřní výzdobu kostela. V kněžišti dal Jan zřídit rodovou hrobku Hasištejnských s kamennou tumbou a dvěma reliéfy - živého a mrtvého rytíře. Autorem sochařské výzdoby z roku 1516 je významný saský kameník a sochař Ulrich Creutz. Další náhrobky a epitafy z doby pozdní gotiky a zejména renesance si v kostele, křížové chodbě nebo v kapli sv. Kateřiny zbudovaly přední rodiny Fictumů, Wetimile, kadaňských měšťanů a další.

Proslulost zdejšího poutního místa stále vzrůstala, i když protestantismus pronikající jak z Čech tak v podobě luteránství ze Saska tento vzestupný vývoj vážně omezil. Klášter se však těšil mocné ochraně katolických Lobkoviců a byl dostavěn jako významné architektonické dílo se sklípkovými klenbami. Roku 1564 opustili zdejší mniši dočasně klášter a odešli do františkánského kláštera do Tachova. Městská rada se proto obrátila na kustoda řádu Bonaventuru do Plzně a žádala nové obsazení kláštera, protože prázdné budovy začaly chátrat. Františkáni se vrátili po čtyřech letech roku 1569, ale bez prostředků na opravy. Podnětem k obnově byla mj. v říjnu 1569 děkovná pouť, kterou do kláštera podnikl pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice jako dík za své uzdravení, ten také hmotně podpořil rekonstrukci kláštera. Ke kadaňským františkánům zavítal ještě několikrát. V letech 1571–1590 dal kancléř Jiří Popel z Lobkovic na své náklady klášter obnovit i s lobkovickou rezidencí a převzal k němu fundátorská práva. Stal se tak jeho druhým zakladatelem.