Po roce 1989 získalo město Most Hněvín v restituci jako historický majetek a v letech 2000-2001 provedlo nákladnou obnovu celého areálu. Hrad slouží jako hotel a restaurace, z hradní věže je kruhový výhled. Hrad a pod ním ležící vilová čtvrť Zahražany jsou jediné části původního Mostu nedotčené demolicí starého města v 60. až 80. letech 20. století.

Historie 

První historické zmínky o osídlení místa, na kterém dnes stojí město Most, pocházejí z latinské Kosmovy kroniky české z 11. století, kdy přes zdejší močálovitou krajinu vedla stezka po dřevěných mostech. Na této obchodní cestě založil Hněva z rodu Hrabišiců tvrz a přiléhající osadu latinsky zvanou Pons Gnevin. Za vlády Přemyslovců se Most stal městem. Město bohatlo nejen díky obchodu, ale také pěstováním vinné révy na vinicích zakládaných v okolí města již na počátku 13. století.

Po vlně ničivých požárů mezi lety 1455 a 1515 došlo k přestavbě a modernizaci městského centra. Z této doby pochází renesanční radnice nebo pozdněgotický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie,

Během 30leté války bylo město i hrad Hněvín dobyt Švédy. Místní obyvatelé se domnívali, že hrad přitahoval k městu pozornost nepřátel a je zdrojem utrpení. Na jejich žádost proto roku 1651 císař Ferdinand III. povolil hrad zbořit. Město poničené třicetiletou válkou i vlastními obyvateli tak ve druhé polovině 17. století ztratilo svůj hospodářský i politický význam.

Až o dvě stě let později začala nová etapa rozvoje města, když byly v jeho okolí objeveny obrovské zásoby uhlí. Roku 1870 byla do města přivedena železnice, postaven byl cukrovar, porcelánka, ocelárna, pivovar, městské muzeum. Počet obyvatel se prudce zvýšil. V roce 1895 bylo město zasaženo přírodní katastrofou – kuřavkou (tekutými písky). Pod zem se propadlo několik domů i s jejich obyvateli. Podle sčítání lidu v roce 1921 ve městě žilo 27 239 obyvatel, z nichž se 17 014 (62,5 %) hlásilo k německé národnosti a 8 802 (32,3 %) k československé národnosti.

Za II. světové války bylo město značně poničeno nálety amerických bombardérů při jejich nepřesných útocích na rafinerii v Záluží u Litvínova. Po válce byla většina původních obyvatel vysídlena.