Historie

Termální prameny zde byly podle Hájkovy kroniky objeveny roku 762, ale první důvěryhodná zmínka o části města Trnovany pochází z roku 1057, další pak z konce 12. století. Po zhruba stovce let vzniká opevněné gotické město na obdélném půdoryse. Teplicemi procházela významná obchodní cesta do Saska. 

Vrchnost se v Teplicích často střídala. Byl postaven renesanční zámek a dále se rozvíjelo lázeňství. Poslední český majitel Teplic Vilém Kinský z Vchynic a Tetova byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v únoru 1634 v Chebu. Panství bylo zkonfiskováno císařem a věnováno Janovi z Aldringenu. Ten umřel za záhadných okolností ještě téhož roku, dříve než panství spatřil. Panství zdědila Janova sestra, která jej věnem přinesla Jeronýmu Clarymu. Po 30leté válce, v době rekatolizace tepličtí evangelíci uprchli do Altenbergu. Na jejich konfiskátech byli usazeni Habsburky ocenění rakouští kolonisté, jejichž potomci Teplice obývali až do odsunu v roce 1945. 

Z roku 1680 pocházejí první seznamy lázeňských hostů, nejstarší v českých zemích. Claryové zámek přestavili v barokním slohu.

V 18. století se rozvíjel průmysl. Po roce 1742 vznikly v okolí Teplic první hnědouhelné doly a vzkvétala také výroba punčoch. V roce 1793 převážně dřevěné Teplice podlehly z větší části požáru, obnovovány byly již v klasicistním slohu. Teplice byly místem, kde v roce 1813 panovníci Rakouska, Pruska a Ruska podepsali dohodu proti Napoleonovi.

Roku 1895 byly Teplice sloučeny se sousedním městem Šanov. Nová obec získala název Teplice-Šanov (německy Teplitz-Schönau), který nesla až do roku 1946. V roce 1938 byly Teplice připojeny jakožto součást Sudet k Třetí říši.

Od 1. ledna 2003 jsou Teplice statutárním městem.