Šternberk (Střední Morava a Jeseníky)

Ačkoliv pověst sama o sobě s největší pravděpodobností ve své podobě pravdivá není, její obsah stojí na reálném základě událostí pouze o několik let mladších. Souvisí se sňatkem Přemysla Otakara II. s Markétou Babenberskou v roce 1252 v Hainburgu. Přemysl Otakar tímto získal rakouské vévodství, významné geopolitické území, nicméně se zároveň dostal do střetnutí s uherským králem Bélou IV., jenž se nechtěl svých nároků na babenberské dědictví vzdát. Nakonec proti Přemyslu Otakarovi v roce 1253 vytáhl s armádou za pomoci svých spojenců uherských Kumánů. Těm se podařilo proniknout až na sever Moravy k Olomouci, kde vydatně pustošili okolí. Obranou Olomouce byl pověřen Otakarův český dvořan Zdeslav ze Šternberka, který nakonec donutil kumánské vojsko odtáhnout zpět do Uher. Za tento čin pak obdržel od krále území, kde založil hrad pojmenovaný svým jménem. K samotnému založení pak došlo někdy v rozmezí let 1253 až 1269, kdy se hrad Šternberk poprvé objevuje v písemných pramenech, a to v listině vydané Přemyslem Otakarem II., která rozhoduje spor mezi klášterem Hradisko s Albrechtem a syny Zdeslava ze Šternberka o lesy a pozemky náležející k Domašovu. V této listině je však zmíněn výslovně pouze hrad nikoliv město, ačkoliv lze samozřejmě předpokládat, že osídlení v okolí hradu v té době bezpečně existovalo. Samotné město Šternberk se připomíná o něco později, konkrétně v listině z října 1296. Společně s územím pak připadlo k hradu i zboží v podobě několika vesnic, které tvořilo pomyslný klín v území majetku olomouckého kláštera Hradisko.

Po Zdeslavově smrti získali majetek jeho synové, později se jej ujal sám nejstarší z nich Albrecht, jeden z předních moravských úředníků. V roce 1286 je v pramenech zmiňován jako olomoucký purkrabí, později v roce 1296 jako komorník práva a soudu olomouckého. Ten také započal s rozsáhlou kolonizací získaného území. Samotné obyvatelstvo pro osídlování Šternberka získával patrně z nedaleké Olomouce, ke které měl přirozeně velmi blízké vazby. Kolonizace venkova pak byla řízena z blízkých českých vesnic v okolí. Přesto záhy poté se však Šternberk stává národnostně smíšeným městem a výraznou část českého obyvatelstva (zejména nejvýznamnějšího měšťanstva)[P 2] si udržel až do třicetileté války, kdy většina českého obyvatelstva vlivem válečných událostí zanikla a město se stalo téměř čistě německým.