Šternberk (Střední Morava a Jeseníky)

Zásadní vliv na další rozvoj města a celého panství měla již ve 13. století významná obchodní cesta vedoucí z Olomouce na sever a na území Šternberka dělící se do dvou směrů - na severozápad do královského města Uničova a druhá na severovýchod přes pohoří Nízkého Jeseníku dál do Slezska.

V té době se stal Šternberk již pevným a stálým sídlem šternberského rodu a zažíval další rozvoj. Ten vyvrcholil za Albrechta II., patrně nejvýznamnějšího představitele celé dynastie, který obehnal město hradbami a obyvatelům udělil mnohá práva, zejména možnost svobodného dědictví majetku měšťanů. Tím Šternberk získal významné atributy města. Předtím zde byl ještě v roce 1339 zřízen špitál, v roce 1364 získalo město odúmrť a výše uvedené hradby byly zbudovány k roku 1376. V roce 1371 zde Albrecht založil klášter řeholních kanovníků řádu sv. Augustina společně s kostelem Zvěstování Panny Marie.[P 3] Tato instituce se již od svého počátku těšila přízni papežské kurie. Řeholníci dostali do své správy i šternberskou faru, která byla přenesena od již neexistujícího kostela svatého Jiří. Ten stával v místech pozdějšího městského vězení v oblasti nynější Panské ulice. Ačkoliv klášter dodával městu prestiž a jistou kulturní a ekonomickou úroveň, přesto se zároveň později, zejména v ekonomických otázkách, vůči samotnému městu vymezoval a představoval pro něj ne vždy vítanou konkurenci.

Město za majitelů pánů z Kravař a v době husitství

V roce 1397 došlo k vymření moravské větve Šternberků a město společně s panstvím přešlo do majetkové držby pánů z Kravař. Ti pokračovali v dalším rozvoji celého dominia a v udělování privilegií. Obzvlášť významný pro Šternberk byl rok 1409, kdy získal listinou Petra z Kravař olomoucké městské právo a společně s ním také právo mílové. Tím Šternberk získal výraznou soudní a správní autonomii. Za pánů z Kravař se město stalo centrem husitství. V roce 1415 odtud odešel protestní list proti upálení mistra Jana Husa adresovaný koncilu v Kostnici. V roce 1430 však došlo k dobytí města a hradu husitskými vojsky. Ta pak na hradě sídlila do roku 1432. V této době se město téměř celé počeštilo. V roce 1466 zemřel poslední mužský potomek pánů z Kravař Jiří z Kravař a Strážnice. Majetek rodu se pak rozdělil mezi pozůstalé dcery, přičemž panství šternberské získala nejstarší z nich Ludmila z Kravař, záhy poté provdána za Albrechta Kostku z Postupic, osobního přítele krále Jiřího z Poděbrad. Ten na šternberském hradě pobýval v roce 1469, když se připravoval na jednání se svým rivalem Matyášem Korvínem.[