Šternberk (Střední Morava a Jeseníky)

Město za majitelů Berků z Dubé a Lipé a knížat z Münsterberka

Po smrti Albrechta z Postupic se vdova Ludmila v roce 1480 opět vdala a jako věno přinesla panství svému novému manželovi Janovi Berkovi z Dubé a Lipé. Na jejich syna Václava Berku přechází panství roku 1502. Ten kolem roku 1515 nechal zhotovit nejstarší, dodnes dochovaný, urbář celého panství. Panování rodu Berků je spojeno s dalším hospodářským a územním rozmachem celého dominia. Na konci 15. století vznikají ve městě cechy a v průběhu století následujícího získávají četná privilegia. Krom řemesel také měšťané hospodařili na zemědělské půdě, kterou měli k dispozici. Součástí práv měšťanů bylo též vaření piva a právo šenku společně s vínem. Toho jsou svědky nejstarší urbáře, které platby z šenku piva a vína zaznamenávají.

Z roku 1492 se objevují zprávy o židech, kteří tvořili rovněž důležitý hospodářský prvek, zejména co se týkalo znalostí různých měn a jejich vzájemného směňování. Jejich povinnosti vůči vrchnosti jsou rovněž obsaženy v nejstarších urbářích. Židovská obec nadále rostla a svého vrcholu nakonec dosáhla v 70. letech 16. století. V roce 1538 město i s hradem zpustošil ničivý požár, který si vyžádal opětovné postavení mnoha domů. Hrad byl opraven v již renesančním slohu a jeho podoba je takto patrná dodnes. Po Václavu Berkovi pak držbu rodového majetku převzal syn Ladislav, který roku 1522 potvrdil Šternberku jeho privilegia a dále v roce 1544 jako poslední z rodu Berků z Dubé a Lipé jeho syn Jan Václav, který přidává právo prodeje soli. Po jeho smrti získává panství jediná dcera Kateřina, která ho v roce 1572 připisuje svému manželovi Karlovi, vévodovi z Münsterberka. Tím zároveň končí poměrně rozsáhlé náboženské svobody, které Karel jako horlivý luterán dále netoleroval. Jeho snahou bylo zavést na celém panství jednotnou protestantskou víru. K tomu si pomohl vydáním prvního náboženského řádu v roce 1591 a druhého v roce 1614. Ještě předtím však došlo v roce 1577 k vyhnání všech židů z panství. Ti se pak usídlili na několika místech na Moravě, nejvíce jich zůstalo v Úsově, Kojetíně a Kroměříži. Roku 1592 jsou z města nuceni odejít také příslušníci Jednoty bratrské. V tomtéž roce byl pro místní stále sílící protestanty v podhradí postaven nový kostel Nejsvětější trojice. Součástí byla pak i evangelická škola založená také z Karlova podnětu a která později získala v kruzích moravské protestantské šlechty velké renomé. Při samotném kostele pak navíc sídlil evangelický pastor, pod jehož pravomoci spadala celá evangelická církev na území panství.