Šternberk (Střední Morava a Jeseníky)

V tomtéž roce (1621) se nedaleko slezské Nisy uspořádaly a posílily oddíly odbojných českých a moravských stavů pod vedením krnovského vévody Jana Jiřího a vtrhly zpět na Moravu. Vojenská skupina pod vedením Ladislava Velena ze Žerotína na Štědrý den napadla Šternberk a celý jej vyplenila. Sídlící císařské posádce se podařilo udržet nedobytý pouze šternberský hrad.

V roce 1622 došlo k uklidnění poměrů na Moravě a k trestání odbojných stavů. Ačkoliv Münsterberkové, jak již bylo řečeno výše, patřili k horlivým luteránům na počátku konfliktu stáli na straně proti císaři, přesto se jich následné trestání a konfiskace majetku nedotkly, neboť našli přímluvu u saského kurfiřta Jana Jiřího. Pouze se museli smířit s pobytem císařské posádky ve městě a zejména umožnit návrat vyhnaným řeholníkům z kláštera společně s finanční kompenzací všech ztrát. V roce 1623 se ve Šternberku usadil císařský komisař, který posílal posly do okolních měst a udržoval spojení s císařským dvorem. Strategický význam města tímto velmi vzrostl. V roce 1624 pak do města přitáhly navíc polské oddíly, které pomáhali císařské armádě potlačit povstání odbojných Valachů. Jejich pobyt ve městě byl ze všech dosud zde tábořících armád co do způsobených škod patrně nejhorší. Tyto oddíly rabovaly a plenily město a okolí tak hrozným způsobem, že se dokonce dostaly do ozbrojeného konfliktu se samotnou císařskou posádkou valdštejnského pluku pod vedením obrista Wittenhorstema. V tomto roce byl do Šternberka zároveň dosazen katolický učitelský sbor a byla započata protireformace. Nekatoličtí kněží a učitelé byli na příkaz kardinála Dietrichsteina vypovězeni ze země. Zároveň dochází k postupné národnostní výměně obyvatelstva, kdy česky mluvící měšťané, zejména z nejvyšších vrstev, jsou stále více vytlačováni těmi německými. To se dělo nadále v průběhu celého sedmnáctého století, kdy se Šternberk a spousta obcí celého panství, zejména v prostoru na sever až východ od města, zcela poněmčily.

Za takzvané Dánské války, kdy se opět sešikovali protihabsburští povstalci společně s cizí protestantskou šlechtou byl Šternberk v lednu roku 1627 opět dobyt, a to vojskem táhnoucím ze Slezska, jež předtím dobylo Krnov a Opavu. Císařská posádka odešla do Lipníka nad Bečvou a Šternberk se stal významným strategickým místem protestantského vojska. Událo ze zde zároveň setkání významných velitelů protestantských vojsk dánského vojenského velitele Mitzlaffa a dvěma vůdci moravského povstaleckého vojska Ladislavem Velenem ze Žerotína a bývalým majitelem sovineckého panství Janem Starším Kobylkou z Kobylího. Měšťané sice museli jako vždy vojsko finančně i naturálně vydržovat, přesto vojenský pobyt město nevyčerpával natolik jako pobyty předešlé. Velitel dánského vojska udržoval pořádek a došlo zároveň k obnovení protestantských bohoslužeb, takže celkový pobyt armády brali měšťané spíše jako osvobození.