Šternberk (Střední Morava a Jeseníky)

Následná protiakce se však na sebe nedala dlouho čekat a posílené císařské vojsko se vypravilo zpět ke Šternberku. Ačkoliv jeho přesila byla víc než zřejmá, dal velitel Dánů na naléhání měšťanů a postavil se na odpor. Ten však neměl dlouhého trvání. Město bylo dobyto nazpět císařskou armádou a velmi těžce poničeno boji a četnými požáry.

Následné období bylo pro šternberské opět ve znamení útlaku a dalších nesnadných odvodů tábořícímu i procházejícímu vojsku. K tomu navíc v letech 1633 – 1634 začal ve městě řádit mor. V květnu roku 1633 byl ve městě ubytován španělský král Filip IV. společně s Albrechtem z Valdštejna. I přes hospodářské útrapy došlo k obnově domů, fortifikace a jiných společných nemovitostí. Byly nově obydlovány zničené domy, jejichž majitelé buď zahynuli nebo je nemohli sami spravovat. Po vydání Obnoveného zřízení zemského Ferdianndem II. v roce 1628 byla zemská šlechta nucena přijmout katolictví nebo se vystěhovat ze země. Šternberk, jenž byl ve vlastnictví šlechty slezské, na kterou se toto nařízení nevztahovalo, se sice ke katolictví přihlásil, nicméně je nabíledni, že se tak nestalo o svobodné vůli nýbrž pouze na oko a vnitřní náboženský život probíhal víceméně stále v rámci protestantské víry.

Zatímco následné období bylo relativně klidné, co se vojenských akcí v okolí Šternberka týče, pak v roce 1642 v souvislosti se švédským vpádem na Moravu byl Šternberk opět vystaven pohromě a zkáze. Po vyhrané bitvě u Svídnice na jaře roku 1642 postupovala švédská armáda směrem na Moravu, resp. chystala se dobýt Olomouc. Ve směru jejího postupu od Bruntálu a Dvorců jí stál v cestě Šternberk. V tom se zatím císařská posádka připravovala na ozbrojený konflikt. Mezi Lhotou, tehdy ještě samostatnou vsí, dnes již součástí samotného města, a Štarnovem vybudovala obrovský obranný val zvaný Na švédských šancích. Osmého srpna dosáhla švédská armáda Šternberka a v prostoru mezi ním a Štarnovem porazila císařské vedené plukovníkem Riebeckem. Snad se na chvíli ve Šternberku zastavili, nicméně záhy jej opustili a táhli směrem na Olomouc, kterou následně dobyli a jež se společně s Uničovem stala hlavním opěrným bodem Švédů na Moravě.