Šternberk (Střední Morava a Jeseníky)

Později se k těmto dvěma městům přidal v říjnu roku 1643 dobytý hrad Sovinec. V tomtéž roce se Švédové mezitím bojující s císařskými po celém Olomoucku dostali nakonec i do Šternberka, kde především vyplenili klášter. V roce 1644 Švédové z neznámých příčin město opustili a zanedlouho po nich přišli opět císařští vojáci. Velitelem města se stal obrichtsvachmistr Fleming. Jeho pobyt znamenal pro město asi nejhorší katastrofu ze všech předešlých. Šternberk musel jeho posádce i jemu samotnému platit opět vysoké a těžko snesitelné kontribuce, které po hospodářských a válečných pohromách sužujících město nebylo téměř kde brát. Když na šternberském hradě dlel generál hrabě Burian Ladislav Valdštejn, byla za ním měšťany vypravena delegace s žádostí o stažení císařských posádek z důvodu neschopnosti města vojsko nadále živit. O vyslyšení či nevyslyšení této prosby však není nic známo.

Po porážce habsburských vojsk u Jankova v roce 1645 opouští císařská vojska Moravu a do Šternberka se opět stěhuje švédská armáda. Hlavním ležením Švédů byla stále Olomouc, do které museli šternberští měšťané odvádět kontribuci a zásoby potravin. Do podepsání vestfálského míru zažíval Šternberk poměrně klidné období, zatížené sice neustálým živením vojska a dalšími problémy, které posádka městu přinášela, přesto však bylo město ušetřeno dalších přímých vojenských akcí. Definitivně odcházejí Švédové až v červnu roku 1650, kdy se stahují postupně z celé Moravy po vyplacení válečné náhrady 200 000 zlatých. Nedlouho poté město obsazuje císařské vojsko mobilizované tureckým nebezpečím. Zároveň na celém panství dochází k postupné rekatolizaci obyvatel a zejména obrovské vlně migrace směrem od severovýchodu, kdy se z horských oblastí a Slezska stěhuje mohutně obyvatelstvo do úrodnějších částí panství na usedlosti zničené dlouholetými válečnými konflikty. Proměňuje se tím zároveň národnostní složení obyvatel a z čistě českých vsí se postupem doby stávají vesnice s převahou německého obyvatelstva. Tato demografická obměna vrcholí až ve druhé polovině sedmnáctého století a dochované konsignace poddaného obyvatelstva z let 1694 a 1695 pak jednoznačně podávají již zcela opačný obraz národnostních poměrů ve většině vsí a městeček, které byly ještě na počátku století s obyvatelstvem jazykově českým.