Město za majitelů pánů z Liechtensteinu

Po zakoupení šternberského a pňovického dílu knížaty z Liechtensteinu v roce 1695 a karloveckého dílu v roce 1699 začalo na panství období postupného hospodářského rozmachu, jenž nabíral na intenzitě po celé osmnácté století a svého vrcholu dosáhl na jeho konci. V této době se začíná na Šternbersku rozšiřovat a rozmáhat tkalcovství, kterému se díky příhodným klimatickým podmínkám pro růst lnu na celém území pohoří Nízkého Jeseníku nebývale daří. Vesnice a města odkázaná pouze na obdělávání nevýnosné horské půdy se najednou stávají důležitými prvky pomalu nastupující výroby a průmyslu. Také zde, stejně jako na jiných panstvích v horském prostoru severní Moravy, nejblíže na panství sovineckém a janovickém, dochází k rozvoji domácí tkalcovské výroby, která vyvrcholila ve Šternberku v roce 1790, kdy byla založena první tovární tkalcovna Norberta Langera.

Za probíhajících josefínských reforem došlo ke zrušení augustiniánského kláštera. Tím se Šternberk zbavil výrazného kulturního a duchovního prvku, se kterým byl nerozlučně spjat, tu s většími či menšími obtížemi, po mnoho staletí. Naopak Josefovo větší a pevnější budování průmyslu se navíc ve Šternberku odrazilo v udělení jeho privilegií pro pořádání výročních a pravidelných trhů, která město získalo v letech 1782 a 1788. V roce 1789 postihla město ničivá povodeň. Poničena byla šternberská předměstí o podemleto mnoho domů uvnitř města. Tato pohroma si navíc vyžádala životy několika desítek lidí.

Od napoleonských válek do moderní doby