Lanškroun: Historie

V roce 1580 bylo povoleno králem Rudolfem II. Lanškrounu pečetit své listiny červeným voskem - toto právo měla dosud jen města královská. Roku 1588 bylo panství prodáno bohatému Adamu Felixi Hrzánovi z Harasova a na Skalce za 45 300 kop českých grošů, v jehož rodu zůstalo až do roku 1622. K Lanškrounu tehdy náležely obce: Třebovice, Damníkov, Luková, Horní a Dolní Třešňovec, Albrechtice, Sázava, Žichlínek, Bystřec, Herbortice, Kozínoha a Trpík.

XVI. století přineslo rozvoj obchodu a řemesel. Ve městě se konaly trhy, zřizovány různé cechy apod. V této době se psalo jen česky.

Historie po Bílé hoře

Po bitvě na Bílé Hoře (r. 1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od r. 1622). Zdislav Hrzán, který se přidal k odboji proti Ferdinandovi II a upsal větší sumu peněz na tento odboj byl nucen, aby ušel nebezpečí ztráty majetku a hrdla, prodati panství císařskému místodržícímu českému a předsedovi konfiskační komise, knížeti Liechtensteinu za 183 000 kop grošů. (Panství mělo nejnižší cenu odhadní 300 000 kop). Lanškroun se stal nyní dějištěm pobělohorské tragedie. Vinou liechtensteinských vojáků lehlo popelem. Potom začalo pokatoličťování.

Císařští i Švédové táhli několikrát městem, které drancovali. Roku 1639 marně obléhali město Švédové, když před tím několikrát projeli krajem. Teprve 15. června roku 1643 přepadli nenadále Torstenasonovi jezdci střežené brány, vnikli do města, vyplenili zámek a děkanský kostel, radnici, měšťanské domy. Po nich se v Lanškrouně umístil menší oddíl Wrangelův. Když Švédové 25. září 1643 odtáhli, zmocnili se města císařští. Páleno a pleněno město bylo ještě roku 1648. Důsledkem všech zmíněných událostí bylo to, že v roce 1654 bylo z 245 usedlostí existujících v městě 72 pustých.