O pečeném náboji: Kdysi, už dávno, byl Lanškroun obležen. Měšťanům došly náboje, olovo. Co dělat? Nepřátelé na zdi doráželi stále víc a víc. V této tíživé situaci a bezradnosti napadlo jednoho pekaře něco prazvláštního. Zapéci do chleba kameny a jako kulemi z děl do nepřátel střílet. Tak taky učinili, a světe div se, nepřátele nejen že odrazili, dokonce porazili. Velitel posádky pak z vděčnosti vyznamenal pekaře vysokým řádem,který později uchovávali na radnici jako velkou vzácnost. Při požáru města se však ztratil.

O trpaslíkovi: U jednoho koláře musela služka spát v dílně, neboť pro ni nikde jinde neměli místo. Pokaždé, když si lehla a začala dřímat, objevil se u ní pidimužík a volal: "Dej ven, dej ven!" Služka nevěděla, co má ven dát. Když se to každou noc opakovalo, pravila, že v dílně spát nebude, že raději půjde sloužit jinam. Pověst o tom zjevu se rychle roznesla po městě. Tak mohl jeden moudrý a zkušený člověk truhláře upozornit na to, že vše souvisí nejspíš s umrlčími prkny, co v dílně přechovává, že duch chce, aby je dali ven. Truhlář vynesl umrlčí prkna z dílny a od té chvíle měl svatosvatý pokoj.